Kozlonoh (1918)

Kozlonoh je ryzím důkazem toho, jak svěží vítr a jaké uvolnění přinesl do českého filmu vstup ženských režisérek - místo zatuchlého maloměšťáckého prostředí, kde celá zápletka vzniká jen kvůli jedinému závěrečnému polibku, zahradní prostředí v době rokoka, kde se náhle probouzí milostné touhy dosahující až šokujícího rozměru. Znáte jiný český němý film, v němž by místo tradičního milostného vztahu vznikla "ménage á trois" či dokonce švédská trojka? A kde je třetím členem zarostlá kamenná polokoza? Není divu, že je dívenka vyděšená, i když možná ne z toho, co se jí zdá, ale ze zvrácenosti vlastních tužeb, které ji tak trochu pronásledují i po probuzení. Kdoví, jak to tenkrát Rautenkratzová vlastně myslela, každopádně film skutečně vybízí k podivným interpretacím a z dnešního hlediska otevřené morálky získává zajímavé významy. Díky nim divácký zážitek stoupne nejméně o třídu. Jinak jde o pěkně nasnímaný (mistr Degl za kamerou!) žánrový obrázek či anekodotu z krásného prostředí staré zahrady. V dobovém českém filmu jistě zajímavá a neotřelá položka, z hlediska širšího kontextu evropské kinematografie neplnohodnotný filmařský pokus.(02.04.2013)

Rozkošná rokoková záležitost bratří Déglů realizovaná v Praze - Grébovce. Jedno z mnoha milých překvapení o tom, jak pestrý byl český film v 10. letech. Konečně pastýřská lyrika ve své podstatě ani nemůže neuchvátit.(21.02.2009)