O patro výš (1923)

Začátek byl poněkud rozvleklejší, i kvůli zásadní přednosti němých filmů, kdy je zvuk nahrazován titulky. Na jednu stranu poněkud zdržují děj, na druhou stranu dokázaly zásadně zvýšit gramotnost v populaci a i z těch největších koktů vychovat dokonalé čtenáře, neboť kdo chtěl zůstat v obraze, musel umět číst a to hodně rychle. Po Lloydově nastoupení do obchodního domu děj nabírá na obrátkách. Musím říct, že je to film, který mi dodal  sebevědomí, ani jsem nevěděl, že jsem takový tvrďák! Divím se totiž sám sobě, že jsem závěrečné lezení na mrakodrap dokoukal. Já, se svou drastickou závratí, kdy blahořečím osudu, že jsem vysoký jen něco málo nad 170 cm, neboť mít jen pár centimetrů víc, kolaboval bych z té výšky a většinu svého života tak prožil v bezvědomí v leže. Popř. bych se musel pohybovat plazením či po kolenou, což by zvláště v zimě nebylo asi dvakrát příjemné. Jinak si nejsem jistý, jestli si Lloyd těch 1000 dolarů zasloužil, neboť svou akcí nenalákal obecenstvo do obchodu, ale před obchod. Což je velký rozdíl. Kdyby to byl obchod s masem a uzeninami, to bych chápal, protože kdo se chce dívat, jak se někdo z výšky rozplácne dole na chodníku? Kromě úchylů tak maximálně milovníci tatarských a jiných krvavých bifteků. Ale obchod s látkami? No, leda že by Lloyd čekal, že se dole rozplácne a  svou krví postříká oděv obecenstva, které si pak musí jít koupit nové. Ale o tom mám silné pochybnosti. Lloyd taky dokázal, že člověk nemusí být černou dírou, aby dokázal zastavit čas – stačí utrhnout hodinám ručičky.
A na závěr filozofická otázka – když má někdo na zádech nápis „kick me“, je možné ho beztrestně kopnout, i když je to policajt? Podle mě ano. Naopak by měl být kopající pochválen, že se nevzpěčuje a poslouchá pokyny uniformy.

Videné so živou hudbou od Štátneho komorného orchestra Žilina a musím konštatovať, že som nečakal až taký zážitok - či už samotná hudba, ktorá skvele dopĺňa tento inak nemý snímok ale aj samotný dej postavený na situačnom humore, ktorý má aj napriek zašlosti a dobovosti potenciál stále baviť a rozosmievať aj súčasného diváka. Výborné.

Je to už asi půlrok, co jsem zhlédl tuto téměř století starou němou grotesku. Slavný stunt šplháním po budově performoval většinou Harold Lloyd sám, což diváky sebralo a proniklo hluboko do popkultury, i když pochopitelně si při natáčení pomohli nějakým lešením a optickou iluzí z určitých úhlů. Ale ten je až na konci filmu. Scéna tyjátru v kanceláři není o nic méně dobrá a je toho víc. V podstatě v mnohem novějších romkomech je cítit evoluce zdejší naivity, ale Lloyd zůstává nezapomenutelný sám o sobě.

Príjemná komédia preplnená mnohými skvelými trikmi, sympatický hlavný hrdina... Ja mám z grotesiek vždy tak trocha obavy, nakoľko som si dlho myslela, že tento žáner ide akosi mimo mňa. No tento film bol pre mňa milým prekvapením - zabavila som sa počas filmu viac ako na súčasných akože nasilu vtipných komédiách.

Harold sa odhodlane driape na mrakodrap, aby si vyšplhal spoločnú svadobnú cestu s vyvolenou. Strhujúcemu finále predchádza súbor situácií, točiacich sa prevažne okolo pracovného stresu, nezmyselne prísnych vedúcich, či drobnej vynaliezavosti nižšej strednej triedy. Tej, ktorá sa vybrala hľadať šťastie a kariéru z vidieku do veľkomesta a skončila v pozíciách treťoradých predavačov či poslíčkov. Režisér s pochopením a obrovskou dávkou svojrázneho humoru tak, popri hlavnej dejovej línii, mapuje život dobového veľkomestského prekariátu. Body si u mňa získali vtípky typu: použitie lesklej plešiny ako dokonalého zrkadla alebo porovnanie súbojov zákazníčok, naladených zľavami, boxerskému súboju.