Koupili jsme ZOO (2011)

Po všech těch superhrdinských apokalypsách, depresivních oscarových traumatech a intelektuálních masturbačních cvičeních o tom, jak je život nespravedlivý, se občas vynoří film, který si jednoduše řekne: „Hele, co kdybychom místo genocidy, rakoviny a rozpadu manželství zkusili dvě hodiny čumět na lidi, co si koupili zoo?“ A div se světe, ono to funguje.
Koupili jsme zoo je totiž přesně ten druh hollywoodského kýče, který by za normálních okolností měl vyvolávat alergickou reakci, otok mozku a nekontrolovatelné zvracení duhových jednorožců. Jenže Cameron Crowe je starý mazaný hajzl, který přesně ví, jak divákovi nenápadně nacpat do žil koncentrovaný sirup sentimentu, aniž by si toho všiml dřív, než už sedí na gauči s přiblblým úsměvem a fandí partě lidí, co utrácejí majlant za rozpadlý zvěřinec plný chlupatých žroutů.
V centru toho všeho stojí Matt Damon, který tentokrát nezachraňuje svět, nehoní agenty CIA ani nepočítá brambory na Marsu, ale řeší podstatně závažnější problém: jak uživit rodinu a zároveň nezbankrotovat kvůli tygrovi, který sežere za měsíc víc masa než průměrná hospoda během zabijačky. A kupodivu mu to člověk věří. Damon totiž disponuje tím vzácným talentem působit současně jako normální chlap i hollywoodská hvězda, takže když běhá po zoo a snaží se tvářit, že má všechno pod kontrolou, připomíná každého druhého tatíka, který si kdysi řekl, že přece zvládne rekonstrukci baráku svépomocí.
Největším triumfem filmu je ale skutečnost, že z příběhu o provozování zoologické zahrady dokáže vytřískat víc emocí než leckteré rodinné drama, které se tváří jako druhý příchod Bergmana. Zvířata jsou roztomilá, děti nejsou nesnesitelné, romantická linka neuráží inteligenci a celé to funguje jako dokonale namazaný stroj na produkci dobré nálady.
Jistě, cynický divák může namítat, že jde o kalkulovaný citový útok nejhrubšího zrna. A měl by pravdu. Stejně jako je pravda, že hospodský smažák není vrchol gastronomie, a přesto ho člověk občas sežere s takovou chutí, jako by právě degustoval menu za deset tisíc. Koupili jsme zoo je filmový smažák. Víte přesně, co dostanete. Víte, že vás to trochu oblbne. A stejně si přidáte.
Dvě hodiny optimismu v době, kdy se většina filmů snaží diváka přesvědčit, že lidstvo stojí za vyhubení a život je nekonečný pochod mezi úzkostí a daněmi. A za to si tenhle chlupatý cirkus zaslouží pořádný respekt.

Dost zajímavé. Pracovat v Zoo je velmi náročné, ale i zábavné. Akci tu moc nehledejte, ale spíše takovou pohodovou jízdu, kde je drama jen výjimečně. Tato Zoo je prostě jiná, ale fungovat to asi může. Poznámka: Bylo mi divné, proč o tento film všichni jeví takový zájem. Ale když jsem viděl obsazení, bylo mi to jasný. Scarlett Johansson a ještě Matt Damon? To je kombinace. Hvězdiček 4

Rodinný filmo kúpe zoo sa vlastne po celú dobu niesol vo vážnej rovine. Strata blízkej osoby, vysporiadanie sa s tým, zmena prostredia i výchova detí. Zoopark bol príjemnou kulisou,Matt Damonpotešil a zaujímavé boli aj scény so zvieratami. Výborne zahraná postava maličkej Rosie, ktorá celému filmu dodala detský pohľad. Na rodinnú snímku to však malo veľmi dlhú stopáž, miestami som sa už nudila.

Někde na půli cesty mezi 3 a 4 hvězdami, přikloním se spíš k těm 3. Koukalo se na to hezky, neměl jsem v podstatě při sledování výraznější problém, herci hráli dobře - ale film to byl na můj vkus přesto až moc pohádkový. Na tenhle jeden večer mi udělal docela radost, ale myslím si, že se na něj nejspíš už nikdy nepodívám. 65 %

Frajerka mi večer len tak pustila film, že ten má rada. Ja som nevedel o tom absolútne nič – názov znel ako nejaký detský film s opicami… ale okej, pozrem si. A po chvíli som si hovoril – „počkaj, toto má fakt niečo do seba.“ Matt Damon hrá otca, ktorý po smrti manželky ostane s dvomi deťmi, nevie čo ďalej a rozhodne sa… kúpiť ZOO. Nie ako metaforu. Normálne reálnu, chátrajúcu ZOO. A nie preto, že je bohatý alebo blázon. Ale preto, že potrebuje niekam utiecť, niečo nové začať. Proste inštinkt. Čím dlhšie som to pozeral, tým viac som cítil, že ten film má srdce. Nie je to žiadna bomba ani kino trhák, ale má v sebe pokoj, úprimnosť, smútok aj nádej naraz. Silné boli hlavne tie tiché momenty – keď si Benjamin pozerá fotky svojej ženy a v myšlienkach si znova prežíva chvíle zo života, čo sa stali ale aj keď sa háda so synom, ktorý mu vyčíta, že odišli z mesta a ako sa navzájom nedokážu pochopiť v niektorých veciach... každý sa inak vyrovnáva so stratou. A potom tam padne jedna veta – „20 sekúnd čistej odvahy – to je všetko, čo niekedy potrebuješ.“ A ja len sedím a hovorím si – áno, toto je vlastne celý ten film. O malých krokoch, ktoré ťa môžu zmeniť. A že netreba veľké rozhodnutia, len sa niekedy proste odhodlať a povedať si – prečo nie? Inak, vraj je to podľa knihy skutočného muža – Benjamina Meea. Ale film si ide úplne svojou cestou. S knihou má spoločné asi 3 scény, všetko ostatné je upravené, zjemnené a viac “filmovo podané”. Ale úprimne? Mne to vôbec nevadilo. Skôr naopak. Je to rodinný film s realitou a do toho -> bez zbytočnej drámy. Občas sa zasmeješ, občas sa zamyslíš nad životom (ako sa jednoduchým rozhodnutím dá postaviť znova na nohy aj keď ti svet zoberie, čo najviac miluješ) Nie je to "film roka", ale má dušu, a to sa dnes len tak nevidí. Ale zase niektoré veci idú až príliš hladko vo filme, niektoré postavy sú len do počtu a občas to celé pôsobí až príliš pekne. Ale práve tá jednoduchosť je aj jeho výhoda. ➡️ 9,5/10 – nič som od toho nečakal. Film, ktorý ťa chytí nie efektami, ale tým, aký je normálny. A hlavne – niekedy fakt stačí len 20 sekúnd odvahy. ʕ⁠ ⁠º⁠ ⁠ᴥ⁠ ⁠º⁠ʔ