Pearl Jam Twenty (2011)

Perfektny dokument o grunge kapele zvanej Lekvarova Perla. Jaxa vseobecne vie, boli 4 velke grunge kapely zo Seattlu - Stav Najvyssej Blazenosti /su taki ludia na tejto planete co ich volaju ze Nirvana/, Alenka v Retaziach, Zahrada Zvukov a tato Lekvarova perla. Skoda lenze mozaika zivota clenov Lekvarovej perly je tak ...... nesuroda ? 95 %

Tahle skvělá věc není jen dokonalou poctou Pearl Jam, ale také skvělou ukázkou a výpovědí o tom, jak to vše v Seattlu začalo. Odkud se vzala ta síla a opravdovost mnoha skupin vzniklých na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století v tom magickém městě. Síla která svou upřímností a živelností ovládla svět! Tohle je ten pravý a nefalšovanýROCK N ROLLbaby!!! Srdcová záležitost pro každého, kdo na Grunge vyrostl!!

Když jsem před 23 lety poprvé viděl na MTV klip Even Flow, bylo vymalované. Tvrdá hudba byla v té době dost přemetalizovaná, všude černé album od Metallicy, a pak se najednou vylouplo v Seatllu silné uskupení několika partiček, které to celé tak nějak nakoply jiným směrem. Pearl Jam tehy vyhráli na celé čáře před všemi ostatními kapelami (i když takové Alice in Chains poslouchám dodnes...). Když jsem tento dokument z dílny Camerona Crowa viděl prvně, ihned po pěti minutách jsem si přál, ať nikdy neskončí. Ale ty dvě hodiny utekly jako Bolt zbytku světa a já jsem věděl, že si to po cigáru prostě musím pustit ještě jednou. I když už pro mě nejsou poslední desky Pearl Jam tím, čím byly dřív, jsem nesmírně rád, že pořád hrají, protože vidět jejich koncerty, vidět to, jak je to i po těch letech baví, vidět, jak i přes všechno, co v životě dokázali, jsou to pořád obyčejní kluci, je prostě k nezaplacení...a ta scéna, kterak se Eddie objímá s Kurtem kdesi na Grammy, mi vžene slzy do očí pokaždé...ale pokaždé...

Určitě bych teď lhal, kdybych tvrdil, že kapela Pearl Jam je moje srdcovka nebo dokonce, že je to neoblíbenější kapela, co znám. Mám od nich myslím jen dvě CD a kromě Eddiho jsem ostatní členy skupiny vůbec neznal. A stačilo málo, jen něco kolem 120 minut tohoto výborného dokumentu, abych si aspoň malinko udělal obrázek, od založení skupiny až po rok 2010. Je to opravdu osobitá výpověď o skupině, která si jde neustále svou cestou, má svou stejnou tvář a hlavně i po těch 20 let, výbornou a originální muziku.

Príklad toho, ako spraviť dokument aj pre niekoho, kto možno nefandí, či sa nevyzná v problematike. Grunge nie je mojou šálkou kávy, no prierez vzniku kapely a zároveň vývoja alternatívneho štýlu, ktorý sa formoval koncom 80-tych rokov bol veľmi potešujúci. Trošku ma iritovala určitá rozháranosť a nechronologickosť, v ktorej som nevidel až taký tematický význam, o aký sa autor snažil, ináč ale príjemný pohľad na všetky radosti a strasti kapely, žiadne banality, všetko pekne tak, ako bolo a je, plus záverečný prierez v jednej pesničke krásne zavŕšil tento snímok.