Korzet (2022)

Rok života císařovny Sissi.1)  Film o roku života císařovny Alžběty Amálie Evženie Bavorské v období jejích čtyřicátin mě nalákal svým historickým tématem a prostředím. Bohužel jsem však dostal jakousi feministicky laděnou introspekci, která mně moc nesedla svým pomalým tempem ani surrealisticky ironickým přesahem do současnosti. Mezi komentáři jsem našel jeden, který docela dobře vystihuje i mé pocity a zbavuje mě potřeby vše znovu formulovat, když to tak pěkně už učinil on -zdarecsranec**._____
2)  Zaujali mě 33letý Aaron Friesz (korunní princ Rudolf) a 35letý Colin Morgan (důvěrník císařovny, britský aristokrat George Bay Middleton)._____
3)  Ironií osudu se film stal známým především v důsledkuskandálu42letého Floriana Teichtmeistera (Franz Joseph I.). Herec je od té doby vyloučen z veřejného působení v Rakousku, žije ze svých dřívějších úspor a léčí se ze závislosti na kokainu i na modifikovaném dětském pornu. Corsage je tedy, jak se zdá, jeho poslední hereckou rolí.

Další repetitivní festivalová fan fiction na téma mýtu císařovny. Je docela úsměvné sledovat, jaké vyvolalCorsagereakce. Jakoby Marie Kreutzer objevila kolo. Různé životopisné formáty, inspirované pohádky nebo propagandistické zkazky... se formovaly samozřejmě už za života císařovny a vzhledem k vývoji 20. století je hlad po nich stále živý. Každý jednotlivý projekt si v jejím životě hledal to své a není možné se hloupě vymezovat jen vůčiMarischkovětrilogii a tvářit se, že tehdy to byl kýč a dnes (samozřejmě) už není. Dnes je to samozřejmě ještě mnohem větší kýč, protože Kreutzerová si interpretuje život Sissi přesně podle dnešního líbivého vkusu, stejně jako to dělali celé generace tvůrců před ní. Jediný rozdíl mezi nimi a jí je skutečnost, že Kreutzerová nežije v době poválečné kocoviny, ani v době hospodářského zázraku, Kreutzerová žije s námi tady a teď a točí logicky tak, aby se její dílo líbilo na festivalech, aby se skrze historii hovořilo o dnešku (jako vždycky, to nové nikdy nebylo) a lacině nabízí dnešní pohled na ženský úděl skrze oblíbenou osobnost z minulosti, přičemž ale zároveň svou odtrženost od historické skutečnosti zesiluje předčasnou sebevraždou, kterou vtipně nabízí jako happy end. Kreutzerová nabízí dílo drzé, ale stejně sešněrované jako všichni, počínajeAdolfem Trotzem. Zpřítomňovat a relativizovat osudy panovnic se musí umět.

Kostýmy, výprava - na potlesk. Zbytek - na pár facek. Co to sakra bylo, co to mělo světu sdělit?!? To neví patrně ani režisérka. Vizuálně (teda až na ... viz dále) poměrně zdařilé, ale dějově neuvěřitelně prázdný film, kde jsem se s přibývajícím časem, který jsem měl už za sebou, spíš začal bavit sledováním takových blbostí jako plastový mop a nádoba na vodu, plastové trubky, traktor u kolejí, no a korunu tomu nasadil trubadúr, zpívající Sissi Kristoffersonovu Help Me Make It Trough The Night. To jsem šel docela do vrtule. Fakt nevím, co mělo být dějem. Mělo to říct, že Sissy byla povahově trochu svérázná? To to nemuselo trvat dvě hodiny. Závěrečný skok z (velmi moderně vypadající) lodi jsem taky nějak nepobral, ale to už je asi detail.

"Milujeme ty, kdo nás milují takové, jací bychom rádi byli."Na KVIFFu snímek označují jako "provokativní drama", což, při vší úctě, se mi zdá provokativnější, že jsem si dal na Štědrý den několik panáků mandlovice, ale na druhou stranu není to nic, co bych měl u tohoto filmu postrádat, ba vytýkat mu. Zasazovat historické postavy do fiktivních situací s feministickou perspektivou a popovou hudbou není nic nového, takže v mém případě asi také nic, ať už pozitivně či negativně, rušivého. Velmi zjednodušeně shrnuto - film se mi líbil, i když na tom trapně konvenčně z velké míry budou mít vliv historické okolnosti a nesmírně zajímavé skutečné postavy; subjektivně jsem naopak moc nedával paradoxně jistou bezpohlavnost některých scén, esteticky slušivou, leč trochu divnou oprýskanost císařských kulis a fakt divný konec, který krom své rádoby úderně-symbolické pointy jakoby vůbec neřešil, že ta loď vypadá jak z 21. století a že by se občas mohla retušovat nějaká ta nálepka aspoň.

Protivná Sissi, to je největší dojem, který ve mně tento film zanechal. Celkově to bylo táhlé, velmi zdlouhavé. Jo, císařovna řeší své vnitřní démony, ale já to tam prostě nevidím i když mne k tomu ponouká tklivá hudba na pozadí. Její niterná dramata mi spíš připadají jak vycpávky mezi dějem, který je stejně všeho všudy o ničem. Kdo chce poznat Sissi jako takovou, co byla zač, tak tady se to nedozví. Tady se člověk dočká dramatu ženy středního věku, která je jen tak mimochodem císařovnou.