Köln 75: Koncert století (2025)

Nemám z filmu žádný pocit takové pecky..... ani nevím, zda je správné natočit něco bez konzultace s Keithem Jarretem (nedivím se, že se od ní distancuje). Alespoň něco málo z toho slavného koncertu by tam mělo být. Frenetické tempo v některých částech filmu spíš ubírá... Rebelka Vera Brandes mi přijde hodně naivní a přidrzlá, zjevně poháněna touhou vzepřít se otci a dokázat mu, že je schopna se dopracovat úspěchu. I když to fiasko se ku podivu nakonec nekonalo asi dílem příznivé konstelace hvězd nad Kolínem  v r. 1975. V Praze koncertoval jen jednou v 1990. Bohužel už jsem jazz tolik neposlouchala, takže mi to uniklo. Ale v  dávných dobách Jazzové sekce jsem navštěvovala Pražské jazzové dny.

Aj keď nie som fanúšikom jazzu, tak film pôsobil podľa popisu celkovo zaujímavo, tak som sa do toho pustil. Musím uznať, že tá vášeň a nadšenie s akým sa do organizovania koncertov pustila Vera, bolo niečo úžasné. Aj keď narazila na množstvo prekážok, nevzdala sa, a vytúžený koncert sa napokon uskutočnil s obrovským ohlasom a slávou, ktorá trvá dodnes (aspoň podľa popisu v závere). Trochu ma zarazilo, že ten Imperial klavír nedokázali preniesť do budovy len kvôli tým mačacím hlavám - však stačilo cestu prekryť nejakými rovnými doskami a prejsť (ale to by bolo asi príliš easy). Mala Emde v úlohe Very bola super, aj ostatok filmu bol obstojný. Také lepšie 3* (na viac to u mňa bohužiaľ neni, ale to bude asi tou mojou averziou voči jazzu)

pohodové hudební drama v jehož středu stojí mladá dívka, která si usmyslí, že uskuteční koncert jazzového hudebníka. Jména Vera Brandes a Keith Jarrett mi sice vůbec nic neříkaly, nicméně na filmu je znát, že se opírá o skutečné události a režisér/scénárista ví co chce točit. Dobová retro atmosféra je fajn stejně jako herecké výkony a i když mi tenhle styl hudby zas tak moc neříká, tak sem se bavil víc než sem čekal. Zatím hezkých 6/10, ale je celkem velká šance, že to časem uvidím znova...60%

Keby už názov nenaznačoval, že Verino úsilie bude odmenené, do poslednej chvíle by som neverila, že ten koncertKeith Jarrettnakoniec odohrá. Nebola to ľahká cesta aVeru Brandesmusím obdivovať. V osemnástich rokoch zorganizovať koncert známeho jazzového hudobníka je naozaj veľká vec. A to ešte netušila, že to bude koncert storočia. Film výborné zobrazil silu ženy, tentokrát veľmi mladej. (Videné symbolicky 8.3.)

Jelikož mě obliba jazzu dostihla v poměrně pozdním věku, teprve si mapuji jeho velké postavy i milníky dějin. Minula mě i řada událostí jako ta, o níž film pojednává. A to elektrizujícím způsobem, kdy trpíme spolu s hlavnímim protagonisty (v čele s Verou), zda v jedné velké honičce s časem klapne vše, jak by si přáli... Je dobře, že vznikají takové filmy a připomínají nám "hvězdné hodiny jazzu".