Koikjokusei (2009)

Z počátku nebylo jisté, že mě to zaujme, ale naštěstí to mělo tradiční styl vyprávění. Plynulo to velmi nenuceně, nechávalo prostor k plnému soustředění a herci byli sympatičtí, stejně jako zbylé složky filmu. Tak opěvovaných u těch z asijské produkce. Vyskytují se tu jen tři osoby, které drží děj po hromadě. Mám rád sníh, takže v tomto ohledu fakt lahůdka. Příběh je protnutý astrologií a tím, jaké se k ní vážou legendy, to tvoří základní symboliku všeho. Na počátku jsou ještě děti, něco si slíbí, ale život se pro každého z nich vyvíjel dost odlišně. O několik let později se ti dva opět setkávají, a i když to vypadá na typickou romanci, dojde ke smutnému průběhu. Z toho divákovi dojde, že se ona dívka chová oprávněně tak, jak ji lze pozorovat. I ostatní z nich to též nemají snadné, ačkoli to nedávají před sebou příliš najevo. Ve výsledku si ona trojice bude muset být vzájemně oporou, aby ty situace a nástrahy osudu zvládla. Vztahová linka svůj prostor dostane, ale je samozřejmě ovlivněna těmi nenadálými nesnázemi. Z nichž pak celkově plyne ona atmosféra snímku, zachovávajícího si nějakou nevšednost, jakoby vystřiženou z pohádky. A právě to mě na tom bavilo asi nejvíce. Co vše může člověk prožít, byť se to zdá zprvu nemožné.(09.06.2021)