Knězovy děti (2013)

Svieži balkánsky štýl, ktorý pôsobí veselo, hoci ukazuje vecí neveselé, Humornou stránkou ma film nedostal, lebo je to vidiecky štýl typuBabovřesky. Vážna stránka je zas zaujímavejšia z popisu než samotným prevedením. To všetko za tónov typickej juhoslovanskej hudby, dej má svoju zmätenosť, absurdnosť, ale aj myšlienky, ktoré sú dobrou narážkou na cirkev. Pre svoju antiklerikálnosť bol film na niektorých miestach zakázaný a samozrejme to zvýšilo jeho popularitu aj návštevnosť a hodnotenie. Dnes je totiž zosmiešňovanie a ironizácia viery to pravé orechové, avšak len tej jednej. Zosmiešniť bratov od Korána, to za zvyčajne nevypláca, tu odvaha akosi chýba.

Nesmíme se dopouštět sexuální nemorálnosti, jak to někteří z nich učinili, a za jediný den padlo dvacet tři tisíce.. (1 Korintským 10: 8) Zas takový masakr to na malém dalmátském ostrově nebude, ale spousta jeho obyvatel neujde důsledkům svých i cizích hříchů. Co na tom, že některé bolí kolena od pokládání dlaždic dobrých úmyslů.. Patálie kolem podlého způsobu zvyšování natality provází lidovost, lehká dávka nekorektnosti a moralizování, opakující se hudební motiv a sílící pocit, že mě to vlastně nějak moc nebere. Kdyby před vámi stála matka Krešimira Mikiće s těhotenským břichem a měla v ruce lístek se seznamem potencionálních otců, koho byste tipovali z trojice Brody, Strathairn, Strach?

No trochu rozpaky. Včera jsem to rozkoukal. První půle dokonalá. Bláznivě vtipné. Inteligentní satira vyvolávající záchvaty smíchu, zejména při karikování stupidního nacionalismu všeho druhu. A jako bonus příjemná atmosféra ostrůvku někde na jihu Dalmácie. Dnes ráno ten zbytek bohužel už působil jako z jiného světa: drama, žádná legrace, vážné téma; a kritika pokrytectví církve (jistě oprávněná). Bohužel, ty obě půlky zkrátka nefungují dohromady. Škoda.

„Marine! Hej, Marine!“ - „Co je?“ - „Otevři, je to důležitý.“ - „Kam se chystáš?“ - „Nikam. Přišel jsem si pro dětskou výživu a plenky. Stal jsem se otcem.“ - „Kdy?!“ - „Před chvilkou.“Aneb jaký nápad se může neúspěšnému knězi zrodit v hlavě při pohledu na prasklou gumu kola kotouče…Nemám žádné zkušenosti s filmografií Vinka Brešana, ale asi si na něj do budoucna více posvítím. V případě Knězových dětí jde o velmi svéráznou, neotřelou, zábavnou, absurdní a nápaditou podívanou. Jenže zatímco první hodina je nádhernou tragikomedií, která v mých očích neměla chybičku, poté přijde zvrat (trumpeta), jenž dosud budovanou atmosféru zcela změní (krade se mi na jazyk slovo „pokazí“, ale to jen vzhledem k tomu, čím se snímek do té doby prezentoval). A právě kvůli tomu zvážnění to budou „pouze“ 4*, ačkoliv potenciál byl jednoznačně na 5*, škoda.„Podívejte. Takhle spolu strávili dvě hodiny. Použili tři naše kondomy. Došla mi baterka, takže se mi to nepodařilo nahrát celé. Nejdivnější na tom je, že jeden je pravičák a druhý levičák…“

Přesvědčivý obrázek dnešního Chorvatska.1) Skutečnost, že mnozí komentátoři porovnávají film s Troškovými díly, svědčí o naprostém nepochopení věci. Matišičovi nejde o prvoplánovou veselohru, jeho posláním není pobavit za každou cenu. Komediální forma slouží jen jako prostředek sdělení._____

2) Jakého že sdělení, ptáte se? Odpověď je nasnadě. Autoři se prostřednictvím absurdního konání vyjadřují k dnešku, k morálce, ke svědomí, ke každodennímu životu. Berou si na paškál církev, nacionalisty (lékárník) i běžné Chorvaty, aniž by se přitom dopouštěli nepatřičné paušalizace. Je jasné, že jde o výraznou nadsázku, ale stejně tak je jasné, že zase tak úplně ne._____

3) Spíš úsměvný než bláznivě veselý snímek mě ujistil v poznání, že chorvatský humor se od českého příliš neliší._____

4) Zaujalo mě, k čemu všemu lze použít šicí stroj.