Kletba kočičích lidí (1944)

Film svým názvem sice odkazuje na film Cat People(1942) a tváří se jako pokračování ve skutečnosti však s původním příběhem nemá moc společného. Ano, máme tu stejné hlavní herce, film volně navazuje na původní film ale příběh z jedničky už nějak víc nerozvíjí. Tenhle snímek si jede svou vlastní cestou. Myslím, že názvem The Curse of the Cat People a herci se chtěli jen tvůrci přiživit na úspěchu Cat People. S hororem to má společného snad ještě míň než předchozí film. A to i navzdory tomu, že tu dostala víc prostoru Elizabeth Russell. Jde o snímek kterej není vyloženě špatnej ale na úspěch neměl šanci asi nikdy. A pokud ano tak v časech kdy byl natočen a né dnes kdy už určitě nikoho neohromí. Celkově si ale myslím, že film by sklidil daleko větší úspěch kdyby vyšel pod jiným názvem kde by to nebylo bráno jako pokračování Cat People s kterým příběhově opravdu nemá nic společného. Slabší 3hvězdy

V pokračování hororové klasiky „Kočičí lidé“ se nepodařilo vytvořit podobně skvělou atmosféru jako v původním filmu. Snímek „Kletba kočičích lidí“ je tak odsouzen do kategorie pokračování, jež neměly moc valný smysl, protože se chtěly prostě jen svézt na úspěchu prvního filmu. Samy ale propadají a ani se nepřibližují kvalitě prvního filmu. Což je škoda, protože „Kočičí lidé“ měli dobrou atmosféru.

Neviem či to bolo v rámci rozpočtu, alebo len prázdnym štúdiovým plánom, alebo čo sa týka komerčným využitím námetu, ale ono to proste akosi nefunguje. Nieje to ani horor ( vonkoncom nie ), fantasy skôr na pol udice. Ide o rodinnú drámu, ktorú si vysnili samotní tvorcovia, aby niečo vybúchali z námetu, ktorého pôvod je tu celkom stratený.

Skor nuda nez horor, ktory behom casu navyse pravom zapadol pracom a dnes si nan prakticky nikto nespomenie - napokon po pozreti filmu tvrdim, ze tomuto filmu je dobre niekde na poslednych prieckacjh police niekde v zapadnutom, zaprasenom rohu. Privela romanticke atmosfery, strasidelnej skoro vobec niet, dialogy nic moc. Kulisy sa aspon podarili : 41 %

Je samosebou scestné "Kletbě kočičích lidí" vyčítat, že nesplňuje očekávání fanoušků Tourneurových "Kočičích lidí" - Wiseův snímek, jemuž jen trhem ražený název nasazuje masku hororu, jde jinou cestou k jinému cíli. Mnozí kritici vychvalují toto lyrické melodrama s gotickou příchutí, rozněžňují se nad nevídaným portrétem dětské duše.... Podle mého názoru lze na filmu, podobně jako na předcházejícím trojlístku Lewtonových thrillerů, obdivovat nepopiratelné formální kvality (v první řadě černobílou kameru Nicholase Musuracy), mluvit o mistrovském díle však není na místě. Vždyť v tomtéž desetiletí se za oceánem zrodily skvosty jako "Padlý idol" (1948) nebo "Zakázané hry" (1952), nemluvě o starších výtvorech literárních, to jest třeba o povídkách Henryho Jamese, Gézy Csátha a dalších. To byly dospělé studie dětské psycho(pato)logie, ne Lewtonova pohádka, přetížená ambicemi, a zároveň naivní a schematická, odrážející téma v zrcadle příslovečné hollywoodské nezralosti. Nechce se mi věřit tvrzení, že "Pomsta kočičích lidí" ovlivnila Ericeho "Ducha úlu", Saurův "Starý dům uprostřed Madridu".... Na druhou stranu člověk nikdy neví.