Klauni (2013)

S Viktorem Taušem to mám těžké, buď jeho projekty bezmezně obdivuju a řádím vůbec k tomu nejlepšímu, co česká porevoluční kinematografie nabízí (Amerikánka,Vodník,Zrádci), nebo k ním naopak pociťuju bytostný odpor (Sněženky a machři po 25 letech,Klauni).Klaunisamozřejmě nejsou tak strašlivým filmem jako pokračování "Sněženek" (což snad ani nejde), dokonce bych řekl, že režijně i herecky (díky mezinárodní koprodukci, potěšila mě účast Kati Outinen) patří k českému nadprůměru, ale co z toho, když Jarchovského impotentní scénář film fakticky pohřbívá. Pokud to opravdu mělo být o setkání trojice přátel po letech, kteří se rozešli ve zlém a o tom, kterak se opětovně usmíří a díky tomu si dají život do pořádku (což je prostětelos, ke kterému podobné typy příběhupřirozeněsměřují), tak nechápu, jak je možné, že se tři hlavní hrdinové tohoto filmu poprvé setkají až 15 minut před koncem (a to má snímek prosím pěkně zabijáckou stopáž 120 minut)! Do té doby, jakoby film vyprávěl třidisparátnípříběhy (emigrant navrátilec se snaží opravit přetržené rodiny vztahy; boj s rakovinou; manželka trpící Alzheimerovou chorobou), kdy každému by slušel vlastní film, ale ta společná minulost třech rozhádaných kamarádů, která měla být pojivem, zůstává pohříchu nevyužitá, dramaturgicky odbyta. Když to kupříkladu srovnám s typově podobným filmem Alice NellisRevival(který nijak zvlášť neobdivuju), tak nebe a dudy... Přiznávám, když v souvislosti s tímto filmem mluvím o "bytostném odporu", tak krapet přeháním, ale když vím, co vše Tauš umí, tak na jeho nepodařené filmy musím být o trochu přísnější, než bych byl za jiných okolností. 45 %

Skrývá se v tom skvělý a silný námět, který ale nedokáže vyniknout a podle mě je to dvěma důvody. Prvním je, že vzhledem k časté bohatosti a výrazné práci s exteriéry by to víc vyniklo jako divadelní hra než jako film. Na ten je to pořád příliš komorní, což by samozřejmě nevadilo, ale jelikož Tauš pracuje především s filmovým stylem, tak tady se ze všech lokací snaží dostat naprosté maximum, ale ve výsledku se to poněkud bije s tím, že k tomuhle příběhu by se spíš hodila poněkud mírnější a ne zrovna okázalá forma. Tauš s ní pracuje chytře a působivě, některé scény či jen samotné záběry jsou skvěle řešené, jen mi to chvílemi bránilo se víc ponořit do toho vztahového propletence poznamenaného složitou historií. Ale zase je pravda, že to hodnotím po zhlédnutí Taušova vysněného projektuAmerikánka, kde se mohl naprosto vyřádit a proto mu tam stylová stránka funguje tak skvěle. Ve své doběKlauniopravdu byli, aspoň stylisticky, někde jinde než ostatní podobná česká dramata a vidět je ve stejném věku tehdy, možná bych je ocenil víc. Vidět je v době vzniku při mém tehdejším skutečném věku jsem popravdě v plánu měl, ale jsem rád, že jsem tak neudělal, jelikož je mi naprosto jasné, že bych se u toho těžce nudil. Horší mi pak přijde druhý důvod, a to ten, že za scénářem stojí Jarchovský. Neviděl jsem toho od něj zrovna málo a vždycky mi přišlo, že seriózní scénář není schopný dát dohromady - a tady se mi to opět potvrdilo. Přijde mi, že svým postavám nedokáže dát hlubší charakter, než jen šablony definované pár očividnými prvky. Jak se pak propojí vztahy mezi nimi je pak celkem očekávatelné. Ne úplně doslova, ale vždycky existuje jen pár možností, kam se budou ubírat a vždy to taky jedna z nich je. Jeho scénáře na mě působí genericky, samotnou strukturou občas dost podobné a jestli něcoKlaunůmubralo na síle především, je to právě ona šablonovitost. Chybí tam jakékoli překvapení, chybí tam přirozenější vhled do nitra postav, vše o nich se spíš deklamuje, nebo jen tak náhodou řekne, aniž by to působilo dojmem, že by to v takovou chvíli bylo skutečně řečeno. V ostalgickém filmu by se to dalo zamaskovat, jelikož ty dost zobecňují, ale tohle není ostalgické ani omylem, stejně tak to má hodně daleko k jeho tragikomediím. Celkově se tu tak dost bily dva odlišné styly a zKlaunůje nakonec jen takový zvláštní hybrid. Stále sympatický a s obrovským potenciálem, ale pořád nesoucí znaky něčeho, co už tu tehdy působilo zastarale a poněkud zatuchle. 3*

Dojemný příběh ze života o třech klaunech, kteří se rozdělili až je nakonec zase vítr sfoukl k sobě dohromady. Film má zvláštní melancholickou energii s podtextem klaunského smíchu. Film umí být vtipný a zároveň krutý jako život sám. Přestože se film jmenuje Klauni, je k zamyšlení jestli klaun není sám život a my jen nečekáme, až dojedeme na konečnou. Zdařilý počin Viktora Tauše, které mu k dokonalosti ještě kousek chybí, ale film je citlivý, vtipný a herecké výkony jsou přesvědčivé.

Snímek o osudech tří členů bývalé slavné klaunské skupiny s invenční a nápaditou filmařinou (přelety kamery, záběr skrz dveře pračky, přerývaní a splývání záběrů, dlouhé a naaražanované scény.) Celé to bylo  takové úmělecké. Už od skvělé titulkové sekvence s formou starého praskajícího šumějícího filmu.  Díky bohaté koprodukci to asi mohlo vypadat takhle více světově, ale osobně jsem nepochopil proč vedle (možná symbolicky obsazené) legendární domací komediální dvojice Lábus+Kaiser byl do třetí hlavní role obsazen v našich končinách  neznámý  předabovaný finský herec, i když na rozdíl od některých jiných cizích i domacích  (Kaiserova manželka) vedlejších představitelů mi nějak nevadil.  Hlavně ovšem: Hurá, hurá, hurá!  Lábus konečně dostal pořádnou příležitost, což beru za skoro stejný zázrak, jako kdyby se mi podařilo vzít holku na rande.  A Lábus  i to pomlouvání kamarádů dokázal  na druhou stranu  podat svým zvláštním pozorovacím talentem coby zatrplý Čecháček hodně vtipně, zároveň si u toho sem tam zašaškovat či pohrát s hlasem. U jeho postavy se mi na oplátku dost líbila  ta  a starost o nemocnou manželku  (v tentokrát skvělém podání finské herečky Kati Ouninen, která dokázala svoji lámanou češtinu využít k ještě autentičtějšímu výkonů.)  a jak pěkně dokázal setříst chlápka, co měl zájem o dům(Klidně kuřte, my se pak osprchujeme.)Mně tady Lábuse bylo asi nejvíce líto a na oplátku mi přišlo, že jako jedinný tady dodává i trocha humoru (byť i Kaiserovi sem tam ujede nějaké to šaškování, ale po většinu času je netypicky civilní a překvapí...), Jinak se celý film (a vlastně i to úmělecké podání) nese spíše v melancholickém duchu (dokonce i jedinná pantomimická mezihra je taková melacholická) a jde z něho místy vážně smutek, ze staří, budoucnosti a vroubků z minulosti. Smutek, z velké části určitě pusobivý. Možná bych jenom trochu vytkl menší rozvláčnost, přičemž závěrečné sblížení mi zase přišlo podáno možná až moc zkratkovitě a nese se opět spíše v tom uměleckém lyrickém poetickém duchu...kdesi na svitící na zastávce uprostřed zamračeného dne. Taky mě trochu rušila postava mladého studenta předabovaná známým hlasem Kryštofa Hádka.   A taky: Je jasný, že bych ještě rád na závěr  viděl nějaké společné vystoupení kompletní trojice na pódiu! Ale formou, částečně i obsahem a (alespoň do určité míry) využitím národního klenotu Lábuse-Kaisera jde o milé zjevení s navrch vynikajcím netuctovým  podmanivým  hudebním doprovodem, které mě v prvním prosincovém večeru určitě potěšilo.   Líbilo se. Tentokrát nebudu nadávat na nezasloužené nizké hodnocení, protože tohle asi nemůže sednout všem, jen škoda, že film možná nevidělo tolik diváků, ale Lábuse si alespoň všimla odborná porota a Cena českých filmových kritiků s Českým lvem je vskutku zasloužená. A ještě jednou vyzdvihnu, opravdu výbornou hudbu!! Možná to na konec zařadím mezi nejzajímavější filmy, co jsem letos viděl, protože v různých ohledech to je fakt osvěžující zjevení. Mám  z filmu radost a klidně se někdy kouknu znovu.

Moc krásný snímek s moc krásně rozvinutými postavami a velmi působivým dějem. Herecké výkony byly skvělé a hudby byla pěkná. S prezentací mám ale pár problémů. Celkově je film velmi dobře natočený, je v něm spousta krásných záběrů a zajímavých kompozic. Je tam ale taky spousta záběrů, které se mi vůbec nelíbily, přijde mi, že pan ražisér neví, co je to holandský úhel a proto ho používá, jak se mu zachce. Musím ale uznat, že zvukař zde odvedl skvělou práci. Některé postavy byly předabované v postprodukci, dabing je ale tak dobře zakomponovaný do prostředí, že to skoro nejde poznat.8/10