Kiru (1968)

Japonská kinematografia ponúka obrovské množstvo historicky ladených filmov, ktoré vynikajú filmárčinou, akciou a niekedy aj humorom. Tento mix sa použil aj teraz, ten humor je však veľmi úsporný a ľahký. Možno aj zbytočný. Príbeh sa sprvu utopil v množstve postáv, keď sa divák dostane k zápletke, začne to byť zaujímavé. Hudba skvelá.

Spletenec mnoha prospěchářských intrik naoko se zaklínající rodovou a bušidó ctí, které mají za následek "sedm obklíčených" s hned několika zainteresovanými stranami hrozícího konfliktu; od zrazených samurajů jednajících v dobré víře přes na vysokou odměnu nalákané roniny nespjaté s klanem vyslané na jejich likvidaci mimo dohled šogunátu až po klanové jednotky, které věří, že ti první jednali na vlastní pěst, pokusili se o převrat a klan zneuctili, a mají dohlédnout na to, že ani jedna z prvních dvou skupin nevyvázne živá, aby mohla dobré jméno klanu poškodit. A do toho se nachomítne duo, které to začne hrát na všechny strany. Právě skrze dvojici "idealistický farmář toužící se stát samurajem" a "iluzí zbavený bývalý samuraj" je do jinak klasicky vystavěné "samurajárny" vnesena špetka vtipu, nadhledu a satiry. Místy by jejich eskapády během měnění stran sváděly k zařazení skoro až do commedia dell arte, ale nikdy to není bláznivé a vždy se to ve výsledku vrátí k útisku, cti a motivacím všech v konfliktu chycených. A samozřejmě také k častému zkřížení katan. Má to neupadající tempo, skvělé výkony všech (především Nakadai překvapí v pro něj ne zcela typické roli šibala) a i to výtečně vypadá a zní. Šedesátky byly na podobné chanbara žánrovky v Japonsku bohaté na echt kvalitní a památné kousky (ať již právě od Okamota či Goši, Kurosawy a dalších) a tento se nikterak nekrčí ve stínu těch vůbec nejzdařilejších.

Taký východný špagety western so strašne spletitým úvodom (snáď až polka filmu) a vskutku westernovou hudbou. Riadne uletené, sem tam nejaká tá dobra hláška a hromada režúcich sa gerojov. K tomu priam až šablónovitý postup -pocitu "toto" ste to už niekde videli sa nezabavíte, tak dúfam, že som moc neukrivdil a nejedná sa o film priekopník. Ale bohužiaľ na "klasické" samurajské drámy to nemá, našťastie sa ich nesnaží dohnať dĺžkou. Tak ak vás už nedeľný Vinetu omrzel a chcete niečo podobné s katanami a samurajskými copíkmi neváhajte a.... a siahnite radšej po Sanžúrovi či Jódžimbóovi. Ale zhliadnuť sa to iste dá.

Začátek tak odtažitý a neschopný zaujmout, že jsem to málem vzdal. Ale dobře že ne, jak se utahovala zápletka, bylo to lepší a lepší... Poměrně spletitý příběh o pokusu o převrat uvnitř klanu, boji věrných a nevěrných, a jednom róninovi zvenčí, který z morálních důvodů tahá za nitky. Už to tu párkrát bylo, ale tohle zpracování se velmi povedlo. Nabité ... neřekl bych humorem, ale vtipem.

Hlavní problém, který jsem měl s tímto filmem byl příběh. Já se prostě hnedka na začátku ztratil v tom velkým množství postav a jmen a tak nějak jsem nepochopil kdo je kdo, kdo s kým proti komu a proč :-) Jedinej u koho jsem jakž takž věděl byl Nakadai :-) Další, co mi trochu vadilo bylo komediální vyznění filmu. Ono totiž ten komediální prvek ve japonským filmu znamená, že japončíci řvou, pobíhají a šklebí se ještě zběsilejc než obvykle a asi dvakrát nebo třikrát za film přijde nějaká scénka, o které se dá říct, že je trochu vtipná. Hlavně já čekal druhou Zběsilost, prostě ponurý samurajský film plný krve a nedýchatelné atmosféry, a proto mi taková určitá uvolněná atmoška moc nesedla. ___ No a jinak se mi hodně líbila úvodní a závěrečná scéna. První z nich v zaprášené napůl opuštěné vesnici a druhá tamtéž, ale tentokrát s deštěm. Ty byly opravdu hezky natočené a v nich mi ty komediální prvky ani nevadily.