Samuraj (1965)

Okamoto nie je Kurosawa, ani Kobajaši, napriek tomu sa mu podarilo vytvoriť ikonický film o samurajoch, paradoxne - ako ukázali dejiny - znamenajúceho ich koniec. Síce sa divák asi stratí v množstve mien, funkcií, spočiatku aj v úmysloch postáv, ale smerom ku koncu všetko do seba zapadáva. Pekný vizuál, aj keď len čiernobiely, a priamočiare súboje, ktoré stoja za to. Záverečná mizanscéna v snehu je veľká (aj keď ujačaná) 'podívaná'. Na čele toho všetkého stojí Mifune, ktorému rola potulného, ošuntelého, neukázneného a večne opitého samuraja bola ako šitá na telo.

Škoda první poloviny, ve které - jak si tak pročítám zdejší komentáře - jsem se ztratil nejen já. Ovšem druhá půlka je naprosto skvělá. Tohle je opravdu shakespearovské drama - zpočátku trochu nudné a dost zamotané, ale když mu dáte šanci, tak vás nakonec naprosto uchvátí. K tomu můj oblíbený a vždycky úžasný Toširó Mifune, takže dávám pět hvězdiček !

Vydařený pokus o symbolické zobrazení paradoxu reforem Meidži, tedy jak samurajové v zoufalém pokusu obnovit svoji zašlou slávu, přispěli ke svému vlastnímu pádu. V té době bylo v Japonsku skoro dva miliony samurajů, na jejichž výživu nebyly peníze. To prolnutí fikce se skutečností je provedeno přirozeně, i když je pochopitelně laděno melodaramaticky, což se projevuje na tempu vyprávění, ale Mifune tyto tragické role zvládá velice dobře, a kamera je překrásná.

Samuraj klame tělem. Zpočátku je dosti těžké vyznat se v tom, kdo je kdo, o co vlastně jde a jaké místo má která postava. Ale i tuto "nezáživnou" pasáž zachraňuje krásná kamera a herecké výkony. Od okamžiku, kdy se v jedné retrospektivě zhroutí Curušijův sen, ovšem film nabere obrátky a sérií tragických zvratů se dostane až k bráně Sakuradamon. Je 3. března 1860 ráno, svátek panenek a Ii Naosuke, mocný představitel šógunátu, právě opustil svůj dům. Masakr, který následuje, je nebývale velkolepý. A vizuálně naprosto podmaňující. Toširó Mifune předvedl opět jeden ze svých špičkových výkonů a i když v některých okamžicích není film dokonalý, za zhlédnutí, klidně i opakovaně, rozhodně stojí.

Príbeh hodný starovekých drám, minimálne diaógmi, ktorých je neúrekom a treba priznať, že ich toľko nemuselo byť. Ocitáme sa v komplikovanom období šogunátu, keď sa doba samurajom nezadržateľne blíži ku koncu. Filmársky a hereckými prejavmi ide však o veľmi zaujímavé dielo, ktoré je okorenené záverečnom bitkou v snehovej fujavici.