Kimssi pyoryugi (2009)

"Po3mesiacocha17dňoch.Konečnesomdostalaodpoveď."Strelená dramédia o životných stroskotancoch, čo tvorcovia pojali skoro až doslovne (početné odkazy na ZemeckisovhoStroskotanca (2000)). Celkom trefne pritom narážajú na modernú konzumnú spoločnosť a rozširujúce sa odcudzenie v rámci nej. Príbeh dokáže zaujať svojou nevšednosťou, miestami je pekne poetický, inokedy ale zase trochu nezmyselný, prípadne gýčový, s viacerými klišé a otrepanými vtipmi (lezenie na strom, mávanie z lode). Nepotešila ma veľmi ani obrazová stránka, ktorá je strašne prefarbičkovaná a presvietená. Z pozitíva považujem pár sviežich nápadov (objavovanie stroskotanca cez objektív fotoaparátu, originálny spôsob komunikácie, kozmonautka), celkovo mi ale film pripadá dosť nedotiahnutý."My...nameis...KIMJung-yeon.Whoareyou?"

Jojo, cítím v tom kousekTrosečníka,Mary a MaxiKimi no na wa. Taková ta revolta toho odejít ode všech sraček a systému, vysrat se totálně na to, a žít si po svém. Ono se o tom moc nemluví, ale víte, kolik lidí by se rádo vzdalo tohoto rádoby moderního světa, a uteklo pryč do divočiny mimo veškerý systém? Kde není čas ani prostor? Je to občas třeba, protože čeho je moc, toho je příliš, a tento film je toho důkazem. No a normálně jsem schopen i najít lehkou inspiraciNostalgieodTarkovského, kdy jsou tyto dva světy přímo v sobě - ostrov i velkoměsto, a navzájem se částečně ovlivňují ve všech spektrech lidského bytí. Samo sebou už je to taková moje vlastní interpretace, ale o tom ty filmy jsou, ať jsi v tom každý najdeme to svoje, proto ty filmy milujeme... Takže co závěrem říci? Nikdy není konec, pokud si sami v sobě neřekneme, že ten konec doopravdy je, ale i to může být stále subjektivně zcestné. Může vždycky přijít anděl, který nás odnese na svých křídlech. A i v tomto cítím filmyRevizořineboBrazil či Žiletky,fakt že jo... Heh, inu všechno souvisí se vším... Jo a taky jsem si uvědomil, že mezi lidmi, houbami a rostlinami (myslím tím biologické rozdělení na rostliny, houby a živočichové) není absolutně žádný rozdíl... Všechno je jen o tom, jak se na věci díváme, a jaké jsou naše charakteristiky fyzické duševní stránky, kterými nás obdařila příroda, respektive Ti nad námi :))***80%***.

FilmLeeho Hae-junaz roku 2009 predstavuje odľahčený mix drámy, komédie a romantiky.Cast Awayna juhokórejský spôsob je asi trochu nadnesené prirovnanie, pretože okrem paralely s prežívaním na opustenom ostrove nemá táto snímka soZemeckisovýmdielom prakticky nič spoločné. Príbeh sleduje dve "stratené" existencie s priezviskom Kim - Seong-geuna (Jeong Jae-yeong) a Jung-yeonu (Jung Ryeo-won), ktorí v živote - viac než čokoľvek iné - potrebujú nádej. Hoci sú obaja svojím spôsobom izolovaní od okolitého sveta, nájdu spôsob, ako spolu komunikovať, čo začne postupne prehlbovať ich vzájomný vzťah. Hae-junov film možno označiť ako príjemnú oddychovku, film s peknou myšlienkou, ale len ťažko v ňom nájsť čosi viac. Ponúka sa síce vidieť vo filme skutočné hodnotové uvedomenie si života, ale na jednej veci, ktorá sa navyše nachádza na pozadí celého príbehu, predsa len nemožno vystavať celé dielo. Minimálne nie v tomto prípade, pretože ak to aj bol Hae-junov zámer, úplne mu nevychádza. To síce snímke výraznejšie neškodí, príbeh dokáže baviť obsahovo aj herecky, ale divácky sa doň "ponoriť" hlbšie ide skutočne len veľmi ťažko. Z toho dôvodu neponúka až také veľké uspokojenie, aké by človek možno očakával, čo sa tým pádom v konečnom dôsledku podpisuje aj na dojme, aký snímka zanecháva, respektíve na jej celkovej kvalite.Kimssi pyoryuginemožno uprieť snahu. Dokonca filmu možno väčšinu vecí pochváliť, ba ťažko v ňom hľadať nejaké zrejmé chyby či priame negatíva. Avšak, bude to zrejme jednoduchosťou, aká sa nesie celým príbehom, čo nakoniec snímke najviac škodí. Na jednoduchých, obsahovo milých a oddychových filmoch nie je väčšinou nič zlé, ale, bohužiaľ, zväčša sa nedokážu dostať nad latku, ktorá by u diváka zanechala iný dojem, než dojem priemernosti z diela ako takého. A to sa deje práve aj v tomto prípade.

Kimssi pyoryugi pro mě asi navždy v srdci zůstane jako film s přívlastkem "nejmilejší korejská komedie". Příběh muže, který se po nepodařené sebevraždě učí poznávat znovu život vzdáleně připomíná Trosečníka, na rozdíl od něj je ale zpracován jemně a humorně. Ačkoliv se korejské komedie často točí okolo pitvoření a přehnané afektovanosti, Kimssi pyoryugi je zářným příkladem, že i Korejci to zvládnou s grácií. Ani pro korejskou tvorbu typická multižánrovost tu není přítěží a tak i když film chvíli působí jako drama s nádechem dobrodružna a chvíli zase jako komedie míchaná s romantikou, jedná se o dobře vyvážené dílo, které pobaví i dojme.

Fakt jsem dlouho přemýšlel, jak to celé ohodnotit a popsat. Korejské filmy jsem za poslední dobu docela nakoukal, tento byl diametrálně odlišný. Nedržel se zaběhlých standardu, díky ději nebyl tak uřvaný, naopak byl takový krásně klidný, a to i přes některé docela expresivní scény. Líbí se mi ta lehkost, ten styl vyprávění, herecký výkon hlavního hrdiny. Film nekazí ani přílišné vysvětlování, spousta věcí je dána na naší fantazii, takže každý si některé nejasné věci vyloží po svém. Také jste měli během sledování nutkavou touhu někam zmizet? Někam, kde nepotkám člověka a utřídím si všechno v hlavně. Krásné poselství plynoucí z filmu.