Kéž bych mohl hibernovat (2023)

Mongolských filmov sa k nám až tak veľa nedostane, takže je to skôr exotika. Príbeh talentovaného Ulziiu, ktorý naráža na realitu života, je skutočne trpký. Matka sa na neho a dvoch malých súrodencov v podstate vykašľala, a tak zostalo všetko na ňom. Trochu ma hnevala tá jeho tvrdohlavosť a prílišná hrdosť (asi po matke), lebo takto dal do stávky vlastnú budúcnosť - aj keď pre ušľachtilý cieľ. Symbolika vytúženej hibernácie tu pôsobí dosť bezútešne. Celkovo sa mi však príbeh páčil, akurát by som ocenil väčšiu dramatizáciu, ktorá by tomu realistickému obrazu zas až tak neublížila. 4*

Ulánbátar sa nachádza vo výške 1350 m.n.m. a v zime tam býva viac ako -40°C. S počtom obyvateľstva 1,7 milióna sa rozkladá na ploche 4 704 km², väčšina totiž stále žije v jurtách. A takto žije aj 15 ročný Ulzii s mladšími súrodencami a matkou alkoholičkou, ktorá deti nakoniec opustí a odíde na vidiek. Ulzii, ktorý si uvedomuje dôležitosť vzdelania, ostáva s dvomi súrodencami v meste, aby mohli chodiť do školy. Treba však jesť a kúriť, obstaranie prostriedkov na živobytie, ostáva teda na ňom. Je skľučujúce sledovať, ako berie aj ťažkú prácu, hoci by sa mal pripravovať na celoštátne kolo olympiády z fyziky, pre ktorú má nadanie. Ako výsmech a zlý žart potom vyznie návšteva úradníkov, ktorá ich rodinu vybrala ako vhodnú pre elektrický dymový filter zadarmo. Rodinu, ktorá nemá čo jesť, nemá na lieky, nemá čím kúriť a má odpojenú elektriku, lebo nemá ako platiť. Smutný film z Mongolska, so zaujímavou atmosférou a hudbou.

Přesvědčivý portrét mladého talentovaného Mongola, který musí pomáhat k přežití sourozencům.(70%)

Mongolsko-francouzský snímek Kéž bych mohl hibernovat je silné sociální drama zasazené do chudinské čtvrti v Ulaanbaataru (Mongolsko), kde se každodenní život odehrává v mrazech a pod neustálým tlakem přežití. Sledujeme talentovaného studenta Ulziie, který touží po vzdělání a připravuje se na soutěž o prestižní stipendium svou jedinou šanci, jak uniknout tvrdému životu. Jenže když jeho matka zmizí, zůstane se sourozenci sám a musí se rozhodovat, zda skromně vydělané peníze investovat do jídla, nebo do pytle uhlí, aby přežili další noc.
Kéž bych mohl hibernovat nám připomíná, jak obrovské máme štěstí, že žijeme tam, kde žijeme a že pro někoho na opačné straně světa je možnost studovat nedosažitelným luxusem.
8/10(04.07.2025)

Poprvé jsemlovil v mongolských vodách(jistěže vím, že je Mongolsko vnitrozemský stát), a dopadlo to nad očekávání dobře! Možná by se někdo mohl ptát, jak se mongolský filmBaavgai Bolohson(2023), celovečerní debut režisérky Zoljargal Purevdash (rok narození: 1990) vlastně dostal na evropské filmové trhy (a posléze do nabídky streamovací platformyMax), tak jeho historie je taková, že ho pro západní publikum objevili dramaturgové a dramaturgyně filmového festivalu v Cannes, objevil se zde v sekciUn certain regard. Tyhle filmy z „exotických krajin“ jsou za mě užitečné převážně proto, že nám přibližují svět, do kterého obyčejně nevidíme (mají bezmála dokumentaristické kvality). Osobně jsem třeba neměl tušení, že v Ulánbátaru panují tak tuhé zimy. A že je to město takzačouzené. Klasikou kinematografií třetího světa je, že tíhnou k žánru sociálního realismu (neplést se socialistickým realismem).Baavgai Bolohson(2023) není výjimkou, sledujeme příběh patnáctiletého chlapce, který sní o sociálním vzestupu (i Mongolsko je součástí globalizovaného světa s příslibem sociální mobility), zároveň však svým mladším sourozencům supluje rodiče, protože otec zemřel a matka je alkoholička, která se nedokáže postarat. Sympatické na filmu je to, že nakonec není vůbec důležité, jestli Ulzii dosáhne, či nedosáhne na stipendium (spoilervýsledek jeho snažení můžeme pouze odhadovat, nedostává se nám explicitního ujištěníspoiler), ale jak bude fungovat jeho rodina. Dedicated toemma53. 75 % (8/24)(08.12.2024)