Keetje Tippel (1975)

Verhoeven rád tne do živého a tady ještě do ran národní historie zuřivě dloube klackem. Svým velmi osobitým provokativním stylem. Zfilmoval příběh slavné spisovatelkyNeel Doffz 19. století, kdy se vše točilo jen kolem peněz a sexu. Světu vládnou (převážně odpudiví) muži. Chudí jsou morálně stejně nechutní jako ti bohatí. Chudí udělají pro přežití cokoliv a ti bohatí je vykořisťují, dělají z nich své otroky a považují je za podřadný hmyz, který si zaslouží jen opovržení. Klidně je nechají strkat 12 hodin denně ruce do vody s louhem. A do tohoto patriarchálního pekla je z chudého venkova vržena krásná a talentovaná chudá dívka se zbytky sebeúcty a morálních hodnot. Snažící se přežít ve velkém městě. Ale i morální kompas Ketjee se porouchá a dělá věci, za které se bude stydět. A vy ji i chápete a přemýšlíte, jak byste se v takové situaci asi zachovali vy. Jednou ze světlých výjimek je Peter Faber, který si tu střihl postavu sympatického malíře. Verhoeven tu zobrazuje první náznaky společenských změn a nástup tehdy tak potřebných socialistických hnutí, ale zatím to jsou jen tvrdě potíraní protisystémoví rebelové, na jejichž životě nikomu nezáleží. Podobných syrových a explicitních vhledů do života spodiny a smetánky tehdejší společnosti moc není.

Styl Paula Verhoevena je docela svébytný, což už jsem zjistil u dříve viděnéhoOražnského vojáka. Verhoeven se v rámci vykreslení doby, prostředí a celkové atmosféry (která tu většinou dokáže hodně pohltit) nebojí střídat naturalistické scény bez příkras spolu s pasážemi, které přinášejí naopak odlehčenou spontánní náladu a místy až závan dobové estrády. Asi dvě naturalistické sexuální scény mi přišly až zbytečně explicitně ztvárněné se snahou co nejvíc šokovat diváka, ale naštěstí se mé obavy z pana režiséra spíše nevyplnily a snímek rozhodně nestál jenom na tom. Hodně zajímavý, dle závěrečného epilogu snad i reálný příběh hlavní hrdinky, která se vzepřela podmínkám a prošla si tvrdými, špatnými i hříšnými zkušenostmi k vysněnému cíli s vyhlídkou lepšího života, nečekaně zavání v pár scénách až červenou knihovnou. Poté, co Keetje spálila svůj starý bílý oděv a navlékla luxusní šat s kloboukem, aby spěla k zdánlivě pohádkové romanci, na chvíli snímek v mých očích trochu klesl, ale naštěstí brzy znovu překvapil i v rámci své nejsilnější, sociální roviny. Scény bouřlivé dělnické stávky patřily za mě k tomu nejlepšímu. Celkově jde o hodně poutavý sociálně historický exkurs do jedné epochy v Nizozemí, zručně natočený a ztvárněný mnoha skvělými herci. Hodně mě potěšil můj oblíbený (zde nebývale vtipný) Peter Faber v rozsahově menší, přesto výrazné vedlejší roli malíře a fotografa.[75%]

Každý nejako začínal. Aj slávny Verhoeven. Ale softporňácka pseudohistorická dráma je riadne uletené kafe. Samé nesympatické postavy, každý druhý chlap je nadržanec a hlavná postava spolu so sestrou rozťahujú nohy ako na bežiacom páse. Nepotrebujem pozerať na Hauerov holý zadok. Do toho dokonca aj niekoľko nechutností ala utieranie zadkov. A sociálne nepokoje na pozadí sú iba taká nepodstatná vsuvka, ktorá sa s času na čas objavuje, ale veľká váha sa jej neprikladá. Takmer všetko pôsobí nevieryhodne až uletene. Ako vravím, každý nejako začínal.

Po skončení Keetje Tippel jsem měl pocit, že film znám odjakživa. Jakoby by byl tím snímkem, který ostatní napodobují. Ideálně vystihuje dobu konce 19. století, naturalisticky, krutě, s neustálou nejistotou toho co bude následovat. Nemá potřebu diváka pro zvýšení efektu nějak mučit, Verhoeven je vynikající režisér a prostředky co používá májí obhajitelný účel. V obecné rovině film kritizuje zvrhlost nekontrolovaného kapitalismu a bohatých, ale v jednotlivých postavách, v individuální rovině, chudé nejenže neidealizuje, ale jejich amorálnost akcentuje, bez nějakého omluvého "oni za to nemůžou, dohnala je k tomu nouze". To jej esenciálně odlišuje od levicových agitek. V postavě hlavní hrdinky a neustálé sexuální agresi vůči ní dobře ukazuje postavení žen v dané době. Keetje nejenže nemána kohose obrátit, ale vhledem k tomu, že ona agrese je v dané době brána jako normální, tak vlastně anis čím.

Venkovská husička Keetje, se rozkoukává ve špíně a hnusu velkoměsta, na sklonku 19.století.A holka je poměrně šikovná, rozkoukávání jí dlouho netrvá a popularita jejího klína ji zanedlouho vyhupsne po společenském žebříčku. Svým způsobem až pohádkový Verhoeven ..i to znásilněníčko, je tady jen jedno !