Základní instinkt (1992)

Napodruhé tohle pro mě fungovalo o něco líp, prostě velice zručně natočený erotický thriller s fantastickou Sharon Stone a nijak zvlášť fantastickým, ale svým způsobem přesto nenahraditelným Douglasem. Konec mi ale pořád přijde takový dost nijaký a než se tam dostaneme, můj zájem o ústřední případ víceméně úplně vyprchá. 7/10

(Zhlédnuto dne 11.06.2026). I tento snímek, jako mnohé další, se mi doposud úspěšně vyhýbal. Jelikož patří k jedněm z posledních, jež plánuji zhlédnout z doby minulé, (tedy už i před rokem 2026) jelikož další mne nezaujaly a dnešní doba není s to přijít s ničím pro mne alespoň trochu vyhovujícím, dám si záležet na tom, aby měla má recenze dostatečnou vyjadřovací sílu (...). Film vnímám opravdu dosti pozitivně. Michael Douglas patří k mistrům ve svém hereckém oboru, zde na něm můžeme sledovat sled nejrůznějších emočních výrazů, a též vývoj povahy. Od klidné, dávno již zapomínající na nepříjemnou minulost, po tu ovivněnou šarmem a hříchem Sharon Stone až po posedlou, toužící po jediném - základním instinktu, tedy sexu. Jistě, snímek rozhodně není pro slabší povahy, které se drží celibátu a vyznávají nevinnost Panny Marie či krásu Božího světa. Ani pro mladší osmnácti let, které by ho nemuseli pochopit správně. Jelikož jsem už (ač krátkou dobu) ve dvacátých letech života, jsem s to všemu dobře porozumět. Ačkoliv, Catherine mi dokázala pořádně zavařit. Její vina se mne natolik chytila, až jsem ji málem, přesně naopak (na konci) od Nicka, pojal za svoji. Nenechal jsem se zmást její výstředností, hulvátskou mluvou a řečí skutečně impozantně úchvatného těla. ni vším, co v devadesátých letech představovalo vrchol luxusu, nekorektnosti a sexsymbolství (...). Když člověk poodkryl její masku, všiml si dvojího: buďto skutečné zranitelnosti, či hereckého umu Catherine, s nímž se samozřejmě logicky pojí i Sharon Stone. Ji zde dávám na vyšší pozici než Michaela, jelikož ho dokázala snadno převálcovat. Společně tvoří dosti vzácný herecký pár, jenž se nevidí tak často, a de facto patří do desítky těch vůbec nejvýše postavených (...). Vše, co se s nimi pojí v tomto snímku, od prvotních hrádek, po manipulaci Catherine s Nickem, přes jeho zoufalství a roztouženost, až po první noc a nakonec vyřešení všeho ostatního považuji za legendární. Gus patří coby vedlejšípostava za méně výraznou, avšak svým chováním rozhodně nikoli opomíjenou. Manželku Nicka jsem bral prvotní dobu za tu spíše nevinnou, s postupem času dokonce za zcela čistou, až mne nakonec opravdu udivilo vše s ní spojené, co mělo jít v mé hlavě na vrub Catherine. Paul Verhoeven mne dokázal chytit do psti natolik, až jsem si myslel, že dům, v němž našly kompromitující údaje, patří Sharon Stone a ne její rivalce Jeanne Tripplehorn (...). 95 procent. Těch pět ubírá jen má nejistota, zdali nepotkám ještě někdy něco lepšího, taková rezerva. Jinak zcela doporučuji!

"Let me ask you something, Rocky, man to man. I think she's the fuck of the century, what do you think?"Kultovázáležitosť, ktorú mám asociovanú s filmovými deväťdesiatkami, spoločne s  plejádou ďalších skvelých filmov, ktoré boli v tomto desaťročí natočené (Heat,Casino,The Rock,Big Lebowski,Fight Club...). San Francisco ako kulisa mysterióznej zápletky pod taktovkou Verhoevena, ktorému to dokonale všetko klaplo. Michael Douglas na vrchole svojej kariéry v tandeme s nezabudnuteľne krásnou Sharon Stone, ktorá ponúkla jednu z najsexy postáv a bezkonkurenkčne najikonickejšiu scénu prekríženia nôh v dejinách filmu...

Myslím si, že jsem snad ještě nebyl nikdy po celou stopáž filmu tak napnutý jako u tohoto snímku. Tajemná a temná atmosféra, která začíná okamžitě začátkem filmu, provází diváka celou dobu. Tak jako Michael Douglas se postupem času začínáme ztrácet v pravdě událostí. Ztraceni se ale opravdu cítit nebudete. Film postupuje logicky stále kupředu a zvyšuje už tak napjatou atmosféru. Do toho se přidávají ještě postelové scény, kde člověk "také neví, co se stane v dalším okamžiku". Snímek si opravdu velmi hraje s psychikou diváka a nutí ho se nad událostmi stále zamýšlet. Ještě než film skončí, vy pořád očekáváte nějaký ten zvrat. A ta hudba k tomu všemu, fantastická. Mohl bych tady básnit ještě moc dlouho a hledat další pozitiva, která ve mně vyvolala vynikající filmový zážitek. Prostě si nemohu tento film více vynachválit, jsem naprosto fascinován.

[3,5*]"Shewannaplay.Fine,Icanplay." "Everybodysheplayswith,dies."Atmosférický thriller, v ktorom tvorcovia zaujímavo miešajú dva druhy napätia: napätie prameniace z kriminálnej zápletky a erotické napätie. Kus dobrej roboty v tom odvádza osudovo-znepokojivá hudba Jerryho Goldsmitha a v neposlednom rade i veľmi presvedčivé herecké výkony dvoch hlavných predstaviteľov. Michael Douglas (Nick Curran) ako horkokrvný detektív a Sharon Stone (Catherine Tramell) ako chladnokrvná manipulátorka (dokonalá femme fatale) hrajú medzi sebou životu nebezpečné psychologické hry a zároveň sa pritom tvorcovia (ne)pekne pohrávajú s divákom (prostredníctovom viacerých prekvapivých zvratov). Čo sa ďalších hercov týka, svoju rolu si veľmi dobre zastala i zaujímavá Jeanne Tripplehorn (psychologička Beth Garner), na druhej strane ma svojím "panáčikovským" prejavom (ten jeho úškrn...) dosť iritoval George Dzundza (detektív Gus Moran), proste si nemôžem pomôcť. Aby som svoje dojmy tak nejako zhrnul, je to dielo, ktoré stále dokáže osloviť, aj keď dnes už príliš neohúri a mierne zaváňa prekombinovanosťou a istou dávkou naivity v tých záverečných zvratoch."Youplayingagamehere?" "Gamesareover."