Když se světlo zlomí (2024)

Som si istý, že keď raz dopadne na Zem opäť taký dinosaurímeteorita všetko zaleje voda, no ostane len Island, potom nejaká žena z toho ostrova má šancu vyhrať Miss Universe. Dovtedy sa to môže stať len náhlym uhynutím ženského rodu, čo by sme si vlastne ani už nevšimli, lebo tých rodov je vraj72. Čo povedať? Na začiatku vidíme dvoch plešatých chlapov, ako samojkajú, náhle vysvitne, že jeden z nich je žena, tá neskôr ozrejmí, že ona nie je žiadna lesba, alepansexuálka, čo podstatným spôsobom zvyšuje šance na kvapavku, no a ten chlap, čo bol aj chlapom, predtým ešte rýchlo chcípne a zvyšok času cca hodina je lenplač a smútenie. Smutno bolo aj mne, ale za toho chlapa, lebo on mal na Islande až dve ženy, respektíve dve osoby so svalovou trubicou rodidiel, a to už na prvý pohľad bolo vidieť, aký ťažký kríž na seba ten junák vzal. To boli iné štramandy.

Keď máte chuť na štipku dobrovoľnej depresie, siahnite po tomto prudko severskom filme. Tento film podáva pomerne realisticky a až drvivo emočne pohľad do milostného trojuholníka na pozadí tragédie, pričom sa tu režisérka zameriava najmä na postavu, ktorej je odopretá láska. Stopáž je fajn a musím povedať, že herecké obsadenie je hrozné, tie islandské baby sú ozaj škaredé :) 65 %

Mně teda přijde trochu divný točit film na pozadí "největší dopravní tragédie v historie země", která se ovšem nikdy nestala. Jinak je to poměrně šablonotivej malej festivalovej film o vyrovnávání se se ztrátou. Mládež nasazuje ověřený lék: chlast. A taky pro nás středoevropany poměrně překvapivý lék: (chlapské) skupinové objímání. Rejža ale zmiňoval, že před covidem se na Islandu i chlapi běžně líbali na ústa při pozdravu, takže asi jiná kultura.#obyč#kviff58 (60%)

Jeden z mála filmů letošního KVIFF, u kterého mě mrzelo, že je až moc krátký. Dovedla bych si představit větší důraz nejen čistě na truchlení, ale také na vedlejší zápletku s milostným trojúhelníkem. Hlavní hrdinka mi svým výchozím jednáním příliš sympatická nebyla, její herecká představitelka na mě ale velmi dobře dokázala přenést svůj smutek. P. S. Taky vás tak iritovalo, že si ty holky nemohly koupit vlastní zubní kartáček?

Teenageři Islandu a tragická událost, se kterou nepočítali. Přívlastek “komorní” zde nabírá ještě vetší význam než obvykle. Podrobně vykreslené vzrůstající obavy ze ztráty blízkého člověka a následně procházení si bolestí z ní. Hlavní postava ji navíc prožívá z velké části skrytě, bez pochopení okolí a tedy o to intenzivněji. Malé, příběhem řídké, emocemi a psychologií však dostatečně naplněné drama s hezkým, poetickým vyústěním. [Cannes FF]