Kde život začíná (2022)

Film o ovocí, čo nikto nežere, o ľuďoch, vďaka ktorým tankujeme super draho a o ich problémoch viery, čo nikoho okrem ich pošahanej komunity nezaujímajú. A pritom príbeh z Talianska, kde za celý čas nebola na stole pasta ani pizza! Dopozerať to mi dalo extrémnu námahu. ODPAD!

"Romantického" (viz popiska) jsem tedy ve filmu mnoho neviděl. Zato dost depresivní obrazy ze života šestadvacetileté Ester, zoufalé ze života uprostřed komunity ortodoxníxch Židů, rodičů, kteří ji nutí ke sňatku s mladíkem z jejich prostředí. Teprve postupně se její život projasňuje, jak se odhodlává k důležitému kroku, jímž chce změnit život a vzít svůj osud do vlastních rukou.(01.06.2025)

Skromný venkovský příběh italského farmáře a francouzky, která se svou židovskou rodinou přijela sbírat ovoce. Už jen to téma ultraortodoxních židů je celkem nepříjemné. Život v takové komunitě a ještě v roli mladé ženy si nedokážu představit. A sic nemusí nosit hidžáb a nikdo ji nebije, což je vždycky plus, nesvoboda to musí být obdobně strašná. Romantika je to jen velmi jemná, až okrajová. Spíše je to film o boji se sebou samým a odvaze udělat navzdory svým přesvědčením krok do neznáma, kterou se dvojice snaží společnými silami naleznout. Film spíše jen tak mírně plyne, ovšem herci hrají parádně mimikou a očima, což ilustruje i finální scéna, která se obejde zcela beze slov a přesto divák ví, co se hlavní postavě zrovna honí hlavou.(10.09.2024)

Stéphane Freiss a jeho prvý film z režisérskej stoličky. Zaujímavý príbeh o ortodoxných židoch a ich spôsobe života. Riccardo Scamarcio a Lou de Laâge mi k sebe veľmi pasujú, on talian ona francúzska. Mladá Lou de Laâge a jej filmy si začínam všímať čím ďalej tým viac a nebojím sa povedať, že má pred sebou veľmi dobrú kariéru. Samozrejme to hodnotenie je individuálne a viem, že veľmi záleží od rozpoloženia diváka, pre niekoho to bude skôr nudná konverzačka, no mne to sadlo...(31.05.2024)