Kára plná bolesti (1985)

"Tu je treba žiť aj zdochnúť...!"Jediná stařena v kolečkovém křesle a se svými moudry přesně věděla, o čem ten život je a kam je potřebné ho směřovat. To se ovšem nedá říci o dvojici životně ztracených mužů a ještě ztracenější dvojici krásných žen. Zoufale proplouvají životem, smějí se i pláčou zároveň, vrší marnost nad marnost a sní o zemi zaslíbené. Kam až může vést, raději nedomýšlet (Majo a transport). Neveselý, jemně poeticky laděný příběh z nelehkého období pod Tatrami.

Ve svých 65 letech teprve objevuji slovenskou kinematografii. Mnozí herci pro mě naprosto neznámí. Zdena Studénková zde vlastně v roli pěkné "mrchy". No, ten konec jsem moc nepochopil. Jenom pochybuji, že by "pünktlich" Němci jen tak mírnix-týrnix "bez papíru" hodili někoho do vagónu a poslali do Dachau. Ordnug muss sein, počet "cestujících" musí sedět. V Německu nelze jinak...

Film, ktorý hovorí o živote jednoduchých ľudí v Slovenskom fašistickým štáte bohužiaľ utrpel Jakubiskovským štýlom filozofovania postáv. U Jakubiska je to uchopiteľné, ale bohužiaľ v tomto počine postavy vo forme hercov a prehovorov boli málo presvedčivé. Nestotožiteľnosť hercov s miestom a priestorom taktiež. Filozofia je lepšie ak vychádza z činov a deju. Bolo len na škodu, že vychádzala len z predimenzovaných prehovorov. Napriek tomu výkony hercov boli skvelé.

Výborný poetický príbeh o živote v dedine kde líšky dávajú dobrú noc. Život chudobných sirôt počas vojny. Každý žije ako vie, či ako sa dá. Jakub Hryzoň vozí vodu, jeho kamarát Majo pomáha na fare. Oproti nim stojí život farára, mäsiara a Mary miestnej "suky", ktorá za peniaze spáva s vojakmi. Smrť si však všetkých nájde rovnako bez rozdielu. Tragický osud nepostihne len Jakuba, ktorý hoc jednoduchý a nevzdelaný, drží sa toho čo pozná.

Kára plná bolesti odkazuje v první řadě k bolesti dvou našich hrdinů. Jak jinak si vysvětlit, že obyvatelé vesnice nebyli vystaveni žádným dobře známým represím ze strany nacistů. Vlastně až na bídu to místy vypadalo idylicky. Místní se sázejí, baví se a u toho věří v zaslíbenou zemi. A ani o té netuší, že existuje. Jedinou skutečnou bolest tedy zažívá Jakub a Maja, kteří jsou všude nechtění a de facto bezdomovci. Až konec trochu naznačil skutečnou krutost války, ovšem to zobrazení působilo dost žalostně v ostrém kontrastu s tím, že až do té chvíle si lidé žili docela pěkně. Snad jen za herecké výkony si film zaslouží hvězdy a ten děsivý konec právě v rozporu s dosavadním průběhem děje.