Kandagawa inran sensō (1983)

KANDAGAWA PERVERT WARS...Dvě sexuálně nabuzené mladé ženy, které žijí v apartmá, vidí jednoho dne dalekohledem z jejich okna, jak se naproti v domě milují matka a její syn. Rozhodnou se ho vysvobodit a během toho se do něho zamilují, i když mají milence a užívají si sex navzájem. Ovšem že se matka brání, když jsou její plány a soukromí ohroženy. Matka a dívky se o chlapce přetahujou doma i v říčce mezi domy, zatímco on dívky navštěvuje a miluje se s nimi...

Začátek kariéry v pinku filmech není nic neobvyklého. Neobvyklá je ale všudypřítomná nekonformnost tohoto příspěvku a je jasným signálem, že Kurosawa se hranicemi žánru ani v budoucnu svazovat nenechá. Zkoušet rozebírat do hloubky konkrétní úlety, autorovy reference slavných filmů či očividný Hitchcockovský vliv na zápletku ale moc smysl nemá. Jediné čím jsou Kandagawa Wars vskutku zajímavé je odvaha se kterou se Kurosawa hned ve své prvotině odhodlal otestovat trpělivost svých pinku bossů. Tentokrát mu to ještě tak tak prošlo.

Vylet do reziserova ranneho obdobi mne velice mile prekvapil. Uz v zacatku osmdesatych let Kiyoshi Kurosawa, svym zpusobem jednou nohou stale v zanru ze ktereho puvodne vysel, dava najevo svou hlubokou fascinaci symbolismem a podivuhodnymy cestamy lidske duse. Prijemna stopaz filmu, (ktery jinak mirne pripomene treba Chytilove Sedmikrasky) a silny zaver tak povysuje zazitek ze sledovani v mych ocich nad prumer.

Sebevědomé odpíchnutí se Kiyoshiho Kurosawy z vod erotických Pinku filmů, žánru umožňujícího v Japonsku velkou tvůrčí svobodu. Přes komediální lehkost je tu patrná relativně komplikovaná práce s konvencemi žánru i s citováním slavných filmařů. Jde vlastně o jakési radostné přepracování hlavních témat krále pinku Kódžiho Wakamacua - vztahu sexu a moci. Místo wakamacuovského až foucaultovského pojetí však dostaneme velmi hravý film, který, kromě explicitní parafráze závěrečné scény jeho možná nejsilnějšího díla Go Go, Second-Time Virgin, přistupuje k těmto tématům z opačného konce a nechává tak mimojiné zaznít jiný osten Godardova stylu, často přítomného i u Wakamacua - místo nesouladu obrazu a zvuku a podobných formálních fines si tak divák užije spíše v duchu Godardova prohlášení: "Filmy, to jsou ženy a zbraně" (ne že by tu bylo mnoho zbraní, pravda) a může si vychutnat osvobozující (byť nikoli tak radikální) anarchističnost snímku. V příběhu matky sexuálně týrající svého dospívajícího syna a dvou energických dívek, které to nehodlají nechat jen tak, je vlastně dovedně postaven na hlavu celý Wakamacuův výše zmíněný film, i když to skrze ty voyeuristické a sexuální hrátky nemusí být vůbec patrné.

Reziser Kiyoshi Kurosawa a jeho skumanie ludskych dusi.  Mladi ludia su  tuzobrazeni pomaly ako zajace - zaujima ich len sex a trava  55 %