Kamenné srdce (2016)

Pomalší príbeh ktorý ale nemá kamenné srdce. Režisér ktorého meno sa ani netrúfam vysloviť má ozaj talent na tieto drámy v ktorých dominuje mladosť a sila priateľstva. Nie je to také úderné a emotívne ako jeho ďalší filmKrásne bytostiale pár silných momentov je aj tu. Kto ma rad pomalší príbeh, islandský vidiek a chce sa ponoriť do vlastnej mladosti tak si zrejme na svoje príde...

Snímky o dospievaní a hľadaní vlastnej identity sú obľúbeným filmárskym námetom tvorcov po celom svete. Ako to dokazuje práve aj tento film z roku 2016, Island nevynímajúc. Pri nespočetne veľkom množstve podobne ladených titulov rôzneho pôvodu si však nemožno nevšimnúť skutočnosť, že vo väčšine z nich zaniká originalita, a že tvorcovia pracujú v podstate s tým istým tvárnym materiálom - mladým človekom - ktorý, zdá sa, je všade na svete rovnaký. Dielo režiséraGuðmundura Arnara Guðmundssonav tomto prípade nepredstavuje žiadnu výnimku. Dej sleduje prvé strasti a slasti viacerých tínedžerov v bližšie neurčenom islandskom mestečku. Tí sa okrem vlastných problémov musia vysporiadať aj s vonkajším tlakom malej miestnej komunity a rodinným zázemím, pričom, niekedy len veľmi ťažko, hľadajú aj vlastnú identitu. A tá, zdá sa, je na mieste, kde cítiť chlad sivých oblakov a hnijúce ryby, pre každého dopredu daná. Ak by sme na dielo nazerali samostatne, vychádza s priemerným hodnotením, pretože nemá čím sklamať, no ani nadchnúť. Ak naň však nazeráme optikou, ktorá berie do úvahy spomínané iné podobne ladené filmy, vychádza ako priemer, ktorý treba trikrát podčiarknuť. Skutočne totiž neponúka nič originálne, nič prevratné, nič, čím by diváka dokázal zaujať a presvedčiť ho o tom, že vyniká z radu.Hjartasteinnje "jednohubka". Určite nie zlá, ale takisto zďaleka ani najlepšia na svete. Ak už kvôli ničomu inému, tak kvôli exteriérom a nehostinnej islandskej prírode, ktorú môže divák miestami takmer až cítiť, stojí za to si film pozrieť.

O tomto filmu se mi před téměř dvěma lety zmínila bubun a já jsem se k němu konečně dostal. Nemůžu říct, že by byl film nějakou úžasnou peckou, kterou si teď budu obden pouštět (fanoušci akčního žánru by se ho měli zcela vyvarovat), ale celou dobu mě bavil děj, atmosféra i prostředí. Snímek pojednává o dospívání a probouzející se sexualitě a mlaďoši to zahráli fakt přesvědčivě. Přestože film obsahuje i v současnosti prakticky nezbytnou gay linku, tady to bylo úplně v pohodě, žádná násilná implantace do děje, takže z toho na hony nesmrděla politická korektnost, spíš jsem celou záležitost vnímal jako příjemnou člověčinu.

3*film o hledání vlastní identity u mladých lidí je oblíbenou tématikou gay filmů. Tento přichází z Islandu a je to na něm znát svou drsnou atmosférou. Sice nepřináší nic nového, ale dá se na něj koukat i kvůli přirozeným hereckým výkonům mladých protagonistů. Prostě lehký festivalový průměr, který si své nadšence asi najde.[ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 0 /// ORIGINALITA: 0 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ]

Není to jednoduchý film a vzhledem k délce jsem byla připravena, že když mě to nechytne, tak se nebudu nutit to dokoukávat. Ale chytlo mě to hodně. Islandská příroda je úžasná a scény s jezírkem nebo vybíráním vajíček ji představily v tom nejkrásnějším pojetí. Zároveň byly ale realisticky ukázány ty odvrácené stránky života na polosamotě. Všichni ví o všech všechno, drbou se zleva zprava, ale rodině s otcem-násilníkem se nikdo nepřetrhne pomoc - a jak taky? Problémy dospívání, vztahy s vrstevníky i vlastní rodinou jsou někdy jak na houpačce, to je život. Celý film je ve své poetičnosti vlastně hodně realistický. Stejně jako ty kritizované scény ve tmě. První sbližovací milostné pokusy se totiž za plného světla a s full makeupem odehrávají leda v amerických filmech :-)