Jít krást koně (2019)

Tak tohle je můj šálek. Pomalý, tichý film. Minimum dialogů. Příběh potlačený vizuálem a tajemnou atmosférou. Prolínání časových rovin. V roce 1948 mladý chlapec, v roce 1999 sedmašedesátiletý muž. Co se stalo v tom čtyřicátém osmém? Postupně ve vzpomínkách hlavního hrdiny rozkrýváme příběh. Není veselý. Bolavé dospívání, láska, smrt, vina, spousta dřeva, koně, vítr, déšť, modré šaty... a to všechno v nedotčené přírodě kdesi v Norsku. Kdybych příběh jenom poslouchala, viděla bych zřejmě přesně tytéž obrazy, které divákovi předkládá kamera. Jako by právě kameraman vykresloval epickou linku. Jen se díváte, minuty nikdo nepromluví a ani nemusí. Neuvěřitelné. Výborné herecké výkony. Hudbu Kaspara Kaae ještě neznám. Zde je zvláště houslovými pasážemi, které se krátkými tahy smyčce zařezávají do kůže, velmi působivá. (Ut og stjæle hester kaspar kaae na YouTube). Nedivím se, že recenzenti z filmu citují. I já jsem sahala po tužce a psala.

Film je o 67-ročnom Nórovi (Trond), ktorý si spomína na leto, ktoré strávil so svojím otcom, keď mal 15 rokov. Film sa pohybuje vo viacerých otázkach. Medzi ne patrí to, ako môžu traumatické udalosti na začiatku života ovplyvniť človeka, dospievanie, vzťahy a rivalita medzi otcom a synom, strata, prekonávanie životných prekážok a opustenie. Ak máte radi krásne a hlboko zmysluplné filmy - tento by ste si nemali nechať ujsť. Je to naozaj niečo výnimočné.

Spomalená melanchólia alebo nadávkovanie smutným spomienkovým vizuálom z preneseného pocitu vinu. Film ja založený hlavne na zvedavosti z toho, akým štýlom postupne odkrýva črepinky minulosti, aby nakoniec ostal zakliesnený v neuchvacujúcom príbehu, ktorý však niektorých osloviť môže. V oživení veci minulých si totiž pán v najlepších rokoch spomína aj na časy, kedy o erektilnej dysfunkcii ani nesníval a prichádza tak k šíreniu genofondu kadejakým divným spôsobom i v lesných porastoch, ale vraj aj v tom je krása mladosti.

Typicky severská dráma s množstvom melanchólie a v tomto prípade aj nostalgie vyžarujúcej z hlavného hrdinu. Keď do toho primiešame charizmu najznámejšieho hereckého Nóra, tak to celkom dobre funguje. Tie sekvencie z minulosti sú trošku chaoticky zrežírované, ale samotný príbeh je celkom fajn a divák si možno užije aj pár emócií. Ku mne sa dostali len čiastkovo a preto dávam "len" silné tri hviezdy. 65 %

Film prozkoumávající trýznivé rodinné ztráty i chyby rodičů, jež se přenášejí z generaci na generaci. Hrdina touží po severské samotě a na ní narazí na bolestné připomenutí dospívání. Otec a syn jsou soupeři o zlomenou sousedku. Syn začne žárlit. Oba jsou zmítání silnými vášněmi. Ale vyprávění je hlavně zprostředkováno obrazy lesů a koňů. Moland za kameru obdržel na Berlinale Stříbrného medvěda a jeho kamera dokáže zprostředkovat obrazy fyzicky blízko. Finále má pořádný spád. Vzpomínky vypravěče se odehrávají během slunečných letních měsíců, současná dějová linka je umístěna v mrazivém šedém konci roku. Je to taková metafora lidského života.