Jiná smečka (2021)

Dávam štyri hviezdy, ale berte to len s rezervou, pretože mi tento malý film perfektne padol do nálady, čo by inokedy nemusel. Na malom poli je tu vyrozprávaný citlivý príbeh jedného muža, ktorého prenasledujú chyby a zlé rozhodnutia, a jeho dcéry, ktorá sa ho snaží poznať. Je pravda, že podobných vzťahových "otec/matka a syn/dcéra" filmov tu bolo veľa a tento jeden konkrétny možno nepríde s nejakou novouwowmyšlienkou alebo hlbokým presahom, niekto by ho mohol označiť aj za "praobyčajný", ale pravdupovediac, komu na tom ešte vôbec záleží? Ide hlavne o pocity, a tie sa nádejnej režisérske v tomto režijnom debute podarilo vystihnúť na jedničku. Najväčšiu zásluhu na tom majú samozrejme herci (mladučká Zorka Horváth perfektne stelesňuje detskú roztomilosť, zvedavosť a naivitu a Gusztáv Dietz má ako problematický, ale v duchu správny a ľudský otec veľkú charizmu), ale film si ma získal viacerými vecami. Miestami (najmä v noci) sa mu darí vytvoriť veľmi melancholickú a nostalgickú atmosféru, ktorá sa dá cítiť, je smutná, ale veľmi príjemná a tento celkovo hrejivý a melancholický pocit umocňuje aj úžasne poskladaný soundtrack, ktorý je bez akéhokoľvek preháňania jeden z najlepších, aké som kedy vo filme počul.

"ZA CO JSI KDY BOJOVALA?" Námět slibný, s ohledem na geografické (a vlastně i demografické) umístění jsem byl v očekávání nepříjemné sociální sondy (něco jako ekvivalent kolonoskopie), ale bylo to jen takové neškodné polechtání (maximálně tak výtěr z nosu, abych zůstal u podobných analogií). Asi i tak v pohodě, nemám moc rád, když se tyto sociální témata filmově moc hrotí, mívám z toho úzkosti :)60%

Na tohle jsem dlouho čekal, protože jsem to chtěl vidět v původním znění, jakožto většina moderní maďarské kinematografie je u nás k vidění skoro vždy jen v dabingu. 'Külön falka' nás v počátečním rytmu elektrohudby (jakožto i já bych otevřel film asi podobně) vhodí do života Tibiho a jeho dcery Niki. Tibor byl v lochu (nejspíše za neúmyslné zabití manželky, když řídil opilý a měli spolu hádku, žárlivou scénu, což se ale dozvídáme až později ve filmu), pracuje jako sekuriťák v klubu a vyjídá ledničku bráchovi a jeho rodině, zatímco chrápe u něj na  gauči. Se svojí dvanáctiletou dcerou se neviděl sedm let a Niki navíc neví, jak její matka zemřela. Žije u své babičky. Tibi k tchýni pošle bratra pro vkladní knížku, kterou potřebuje, ale ta ho vypakuje a jak se bratr vrací do klubu, aby Tibimu řekl fuck off, protože mu s ním došla trpělivost, Niki ho sleduje a pak sama do klubu proklouzne a okamžitě je svědkem Tibiho násilné povahy, když zpracuje jeden nametený pár. I když je od jejich prvního setkání očividné, že Tibi se vlastně k dceři nehlásí, Niki se nenechá odradit a je to fascinující encounter, sledovat, jak dcera tíhne po otci, ale ne, že by mu podlízala, jen se mu ukazuje na očích, chce ho vidět a mlčí a nechává na něj sebe sama působit (nutno dodat, že Zorka Horváth je okouzlující, a taky skvělý protipól pro brutální vlčí vzezření otce, Gusztáva Dietze). Je zvláštní, že pro dva hlavní aktéry, tak i pro režisérku, která vychází silně z vlastní zkušenosti, je tohle debut. Postupně sledujeme hořkosladské sbližování až do hořkosladkého konce... tenhle film je velmi silný... ale člověk musí chápat čím a v čem. Člověk na konci dne nalezne velký jediný smysl ve svých potomcích. Hned po první noci je možné u Niki spatřit malý úsměv toho, že je s otcem, ten ji ale poté řekne, že má život naruby a  vidět se s ní nemůže. Pak mu to ale nedá a k dceři začne silně tíhnout. Je to kolotoč emocí, než se jejich synchronizace vycentruje. Slow-mo s teniskama. Synth sounds. Hudba je tu moc moc cool. Člověk je v tom od začátku, až do posledního nárazu do stromu. (...) Nikdy jsem neviděl tolik tíhnutí po sounáležitosti mezi otcem a dcerou, tolik "miluju tě" (bez toho, aby to za celý film bylo řečeno) a tolik syrové reality života, který jakoby vám házel pořád klacky pod nohy, až do (trochu očekávaného) heartbreaking finále, které ale, jak všichni chápeme, bylo správným tahem, hodným respektu. Smích se slzami v očích, ale taky kráčení hrdě skrze život, jako to, kdo jsem, coby protipól všech bezpáteřních křivých krys. "Pěkný hnusný." "Mně to chutná." Objektivně bych hvězdu ubral, ale prostě se mi to trefilo do nálady a chytilo mě to.

Po príbehovej stránke si myslím film nemá čím zaujať. Je to štandardné búrlivé dielko, kde otec, ktorý v živote posral čo vedel( táto veta vo filme bola použitá viackrát) sa pri svojom prebíjaní životom stretne s dcérou, ktorá ho natoľko okúzli, že sa s ňou chce vidieť častejšie. Je to naozaj klasická linka v ktorej dochádza k niekoľkým emotívnejším momentom a to hlavne vo vzťahu otec a dcéra. Len práve to som očakával, čo som, ale neočakával bol výzor otca z ktorého išiel rešpekt a dcéry, ktorá aj keď chápala už súvislosti, bola tolerantná a zlatá. A tam práve vidím najväčšiu výhodu filmu, lebo ťažký drsoň Gustztáv Dietz a zlatučká Zorka Horváth boli najväčším ťahákom filmu. A to hlavne preto, že do postáv dali ľudskosť a charakter a bez nich by film rozhodne utrpel. A tak štandardný príbeh, dostal neštandardnú priebojnosť a v pohode to utiahol na 4*. A je super, že si tu celkom príjemne zahrali aj Slovenský herci akoPeter Nádasdialebo ajÉva Bandor, hned som ich spoznal.

Námetovo super, scenár obstojný, a celkovo určite zaujímavý film, ktorý môžeme vnímať prostredníctvom perspektívy 12-ročnej Niki. Tá túži po tom, aby spoznala otca, ktorý je pre jej rodinu i spoločnosť persona non grata. To však Niki vôbec neodláka a vo svojom problémovom a impulzívnom otcovi dokonca nájde vzor. Tibor vo svojej podstate nebol zlý človek, ale jeho temperament s ním poriadne zamával. Niektoré scény a dialógy boli skutočne na zamyslenie - napr. konfrontácia matky Nikinej spolužiačky po šikane. Celkovo sa mi táto sociálna dráma pozdávala, a malo to viacero silných momentov. 4*