Jestliže je úterý, musíme být v Belgii (1969)

Pohodová hromadná roadmovie, ve které se místy stírá hranice mezi komedií a neškodnou selankou.Asi bude záležet na zkušenosti diváka s podobnými zájezdy...mě se hned vybavil osmnáctidenní zájezd s CK Kudrna po Španělsku a Portugalsku. Všechno je to nepohodlné a ve velkém kalupu, ale ...nakonec na to vzpomínám jen v dobrém. Trochu jsem doufal, že si tvůrci vyhrají s kulturními rozdíly...Amíci jsou docela specifičtí turisté, ale je zřejmé, že nebyla chuť trefovat se do vlastních řad a bohužel ani do starého kontinentu. Větší důraz je kladený na Charlieho a jeho snahu ulovit fešnou Sam. Což se děje na pozadí více či méně úsměvných minipříběhů ostatních cestujících. Iana McShanea jsem doteď znal jen jako staršího vousatého herce (poprvé jsem ho totiž viděl až v roce 2007), takže mě překvapilo jak šarmantně za mlada působil. Nepochyboval jsem, že u Sam nakonec "zaboduje". Přestože humoru nebylo moc, resp. byl příliš učesaný a neostrý, tak společně s romantickou linkou fungoval dost na to, abych se nenudil. A nebudu kritický ani ohledně závěru...vlastně koresponduje s mou životní zkušeností. Ukazuje zvláštní mechaniku turismu. Na jednu stranu jste pro "svět tam venku" jen kus turisty...z postele se sundá povlečení, host se vypakuje a jako by přestal existovat, na stranu druhou, si často odváží zážitky, v tomto případě třeba milostné dobrodružství, na které nikdy nezapomene. Nejspíš to nemělo být pointou tohoto filmu....ale mě se to zdá být OK. Oddechovka.Slabší, ale bez velkého váhání 4*.

Účastníci zájezdu, natočení 37 let před Vejdělkem - místo Jadranu se zde jezdí po celé Evropě a místo Jitky Kocurové je zde krajně nesympatický Ian McShane. Když jsem se o existenci tohoto filmu dozvěděl, moje první reakce byla něco ve smysluoch, co to je zase za kokotinu, navíc s tak úchylným názvem, ale když jsem si ho pustil, překvapeně jsem zjistil, že se na to dá docela koukat. Hrozný český dabing, ve kterém to odvysílala ČT2, se sice vydatně snažil mi celkový dojem z filmu zhnusit, ale nakonec musím říct, že se mi to celkem líbilo (ačkoli jsem si během sledování vzpomněl na svou kritiku, kterou jsem psal už kdysi k filmuSvéráz národního lovu- že nemám rád filmy, jejichž humor je založen na utahování si z národních stereotypů). Zvolené evropské lokace, kterými postavy projíždějí, mě více než potěšily, a na Suzanne Pleshette, o kterou se celou dobu pokouší průvodce zájezdu, se velmi dobře kouká, takže za mě asi nakonec spokojenost. Vittorio De Sica v epizodní roli ševce potěšil, naopak Anitu Ekberg uvedenou v titulcích jsem tam nějak nepostřehl.

Jedeme dál. Jsme na cestách. O vaše zážitky, místní folklór, tradice i záležitosti srdce, zejména jedné ze zájezdu účastnice, postará se s láskou fešácký průvodce. Tu anglická historie a památky, tu holandský sýrový jarmark, větrné mlýny, tu bruselská krajka, benátské gondoly, římská fontána di Trevi. Z každé navštívené země pohlednice se srdečnými pozdravy rozešleme. Vaši američtí dovolenkáři s World Wind Tours cestovní kanceláří.

Může být něco zábavnějšího než cestování Američanů po státech Evropy autobusem? Každá postava má svůj specifický charakter a každý stát má svoji národní hrdost, tradice a problémy. Ze snímku ční romantismus 60. let, lehký a zcela lidský humor pomáhající si občas sitcomem a groteskou, svěží odpočinkovou náladu při jeho sledování. Různé humorné situace volně vyplývající z daného místa jsou velmi trefné. Snímek se rozhodně nesnaží pobavit za každou cenu a tak nelze očekávat lecjakou bujarou komedii. Výsadou příběhu je, že se jedinkrát nesvíjí v křečích trapnosti a neuráží. Herecká sestava z mnohých tehdejších hvězd už dnes asi málokomu něco řekne a tak to mnohým zůstane zcela bez povšimnutí, což je škoda. Dnes již to asi nevypadá, ale tento snímek se řadí mezi výbornou klasiku humorného filmu o různých lidech ocitnu-vší se díky výletu na různých místech Evropy konfrontující se s místní mentalitou a problémy.

Nenásilná komedie o tom kterak do Evropy zavítali turisté ze Západu. Nevím do jaké míry jsou svým chováním herci autentičtí, koneckonců rejža byl Newyorčan, takže je zde cítit určitá nadsázka. Nicméně nám Evropanům mají Američani alespoň co závidět, a sice bohatou histórii. Po letošní návštěvě Belgie jsem očekával, že si připomenu atmosféru Bruselu, Brugg nebo Anterpy. Žel bohu ve filmu je jen Brusel a to je skutečně na malou chvilku. Je to takový krátký průlet Evropou spolu s oddychovým příběhem na kterém se podepisuje zub času a někdy nešikovný střih.