Jeskyně žlutého psa (2005)

v tomto filme je zachytené niečo veľmi úprimné, čo ani neviem preložiť do slov, ale práve kvôli tomu zanecháva trvalý zážitok. pre mňa osobne je to krásny príklad z tej kategórie snímok, ktoré nebavia klasicky napínavým dejom, niekedy dokonca náročne spomaľujú, no v závere, keď sa na nich pozeráme ako celok, sú divákovi odmenou. (podotýkam však, že som to videla aj s odborným úvodom od religionistu a filmom o filme, takže myslím, že je vhodné aspoň trošku si k tomu naštudovať niečo z reálii.)

Zajímavý pohled do rutinního života mongolské pastevecké rodiny. Víra, rodinné hodnoty, kombinace primitivního života, živočišných darů a náznaků civilizace (motocykl či úsměvná scéna s umělohmotným šmejdem - zelená naběračka). Přátelství kouzelné dívenky a psa bez patetických scén. A ponaučení, že člověk s copem byl v předchozím životě psem. Jen škoda zbytečně přemrštěné stopáže, ubrat tak dvacet minut, byl bych spokojen. Nudné pasáže popírat nebudu. Třiapůl hvězdičky. [Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií]

Mongolský film ma na začiatku zaujal ale potom neviem každou minútou ma to veľmi nudilo skoro som pri tomto filme zaspal.Fakt neviem prečo tento film má 79% keď dej aj dialogy boli tak trochu mimo filmu za čo pripočítam percentá je ten pes a za to dievčatko ktoré tam aspoň robilo tú náladu.Moje hodnotenie k tomuto filmu je 55%

Německo-mongolský polodokumentární snímek sleduje v mongolské krajině rodinu pastýřů žijících kočovným životem a přibližuje jejich jedinečný způsob života. Otec a matka žijí se třemi dětmi v harmonii s místní přírodou a duchovními hodnotami, vč. myšlenky reinkarnace. Koloběh lidského života, střídání ročních období, počasí… a obecně cykličnost (lidského) bytí na Zemi jsou zde velmi patrné. Stejně jako jedinečnost, hodnota člověka žijícího pokorně, s láskou a radostí z prosté existence, v relativní chudobě (nikoli duševní!!) a živícího se poctivou prací. Die Höhle des gelben Hundes je oslavou rodinné pospolitosti, oslavou síly prosté lásky, nejen té mateřské či rodičovské, zároveň také oslavou svobody a volnosti, oslavou přátelství člověka a zvířete. ~ Členové rodiny sice žijí v odlehlých pastvinách stranou moderní civilizace, avšak ta nekompromisně proniká do jejich prostého, tradičního pojetí života. Onen nezadržitelný vývoj dokumentují např. moment s umělohmotnou naběračkou nebo růžový plyšový pes (x živý pes > materialismus x duchovní pojetí života / majetek x prožitek / umělost prefabrikátu x přirozenost živého tvora). Symbolické bylo neúmyslné přerušení cesty jedoucímu autu, jež upozorňovalo na blížící se volby, stádem dobytka. ~ Ač se film kolíbá v rozvláčném tempu, přitahuje diváka jako magnet obzvlášť autentičností a přirozeností projevu neherců (otázkou však, hráli-li vůbec) nebo i pokojnou, mírumilovnou meditativní hudební složkou, vč. tamějších lidových písní. Při sledování těchto bezelstných lidí si člověk uprostřed Evropy uvědomí hodnoty, které jsou v životě podstatné a na nichž by civilizace měla i nadále stavět. Die Höhle des gelben Hundes je neobyčejně lidský film, na který by se měli podívat všichni namlsaní, majetně založení lidé v západní konzumní společnosti. P. S. Šťastná to rodina.

V celém filmu mi bylo moc dobře, jako bych s tou rodinu trávila čas osobně... Film plyne v tempu, které koresponduje s tempem mongolských pastevců a jejich rodin. Nikdo nic nehraje, jelikož je zde nahlížen reálný život jedné mongolské pastevecké rodiny... výsledek umocňují syrové záběry rozlehlé okolní krajiny a taktéž náznak mongolských mýtů či lidových písní, které pomáhají vhlédnout více do myšlení tamějších lidí... Kdyby film trval další hodinu, nepřišlo by mi to...