Jao nok krajok (2009)

Mladý muž skončí po nehodě na vozíku a je naprosto odkázán na péči lidí okolo něj. Zpočátku se zdá, že jeho život naprosto skončil a tak i jedná, jenže... prostě jenže. Stěžejní je zde poetika ne tolik každodennosti, jako spíše přítomnosti/současnosti, jelikož minulost už se stala a nelze ji změnit a budoucnost je vzdálená a komukoli nejasná (jelikož se vše může radikálně změnit z minuty na minutu a nedá se to předvídat), tudíž jediné, co v životě má smysl, je samotná přítomnost. O vnímání "kouzla" přítomnosti je celý tento film, který je ve své první polovině hlavně psychologický a načrtvá charaktery postav hlavních i vedlejších, zatímco druhá polovina to už nechává být a je spíše meditativní, kdy mimo hlavní příběh sledujeme i zdánlivě zbytečné scény jakou je třeba zrození i smrt hvězdy. Druhou stranou toho všeho pak je, jak moc se to povedlo ústrojně a silně předat a tady mi přijde, že právě moc ne. Svoji působivou poetiku to má, ale výsledek prostě nějak plyne, začne i skončí a nic víc nezanechá. I to přijetí vlastní momentální těžké situace prostě nějak přijde a hotovo, nic víc. Možná to tam vše plně je a nejsem dostatečně vnímavý nebo naladěný na to, abych to ve stylu východoasijské (konkrétně thajské) poetiky prožil, ale přece jenom je to ve výsledku méně komunikativní, než se zpočátku zdá. Takže mi výsledek spíše přijde artově zajímavý, než abych z něj měl něco opravdu výrazného. 3*(11.07.2025)

V celém širém kosmu existuje jen přítomnost. Vše je v něm rovnocenné, stejně podstatné i nepodstatné - narození dítěte, smrt hvězdy i nehoda.(06.09.2022)

recenze:https://martinteller.wordpress.com/2012/09/08/mundane-history/https://windowsonworlds.com/2019/01/28/mundane-history-%E0%B9%80%E0%B8%88%E0%B9%89%E0%B8%B2%E0%B8%99%E0%B8%81%E0%B8%81%E0%B8%A3%E0%B8%B0%E0%B8%88%E0%B8%AD%E0%B8%81-anocha-suwichakornpong-2009/(13.01.2021)