Já taky (2009)

Nemyslím si, že je tohle snímek, který se snaží někoho citově vydírat. Naopak si myslím, že z pohledu osob s Downovým syndromem je to natočeno moc dobře, akorát se mi vůbec nelíbila kamera, která mi prostě celou dobu vadila a kazila mi dojem z vyprávěného příběhu, který mě pravda, také tolik nezasáhl.

Oceňuju hlavně výkon herců - Pablo a Lola byli neuvěřitelní. Do toho podmanivé, hravé rytmy Španělska a "roztřesená" kamera, která ke španělským filmům prostě patří, vám naservíruje 103minutový zážitek, který vás rozesměje i rozpláče. Některé scény jsou až zbytečně moc dlouhé, což ovšem podtrhuje atmosféru a emoce té které scény, přesto si však nemyslím, že by to mělo co do činění s emočním vydíráním. Ba naopak, dává nám nahlédnout do reálného světa postižených Downovým syndromem, s reálnými, tímto onemocněním postiženými, herci. Jedním z nich je i výjimečný Pablo (ve filmu Daniel), který vystudoval vysokou školu a (ne)šťastně se zamiloval do "normální ženy s 46 chromozomy"...

"Pochop, že žiadna žena so 46. chromozómami sa do teba nikdy nezamiluje..." Že je to ťažké niekedy pochopiť i pre nás, nie je nič mimoriadne. Tento "Down" je však frajer nie len v tomto, ale i mnohých iných ohľadoch a ja som už dal plný počet viac krát i horším filmom. Po tomto mi zostalo v srdci tak zvláštne teplo a môžem potvrdiť, že s infarktom to nemá nič spoločné. Snáď...

Vždy keď ide o film, kde je hlavným hrdinom či už duševne alebo fyzicky postihnutý človek, som opatrný. Neznášam filmy, ktoré citovo vydierajú. Avšak tento španielsky film má od akéhokoľvek vydierania veľmi ďaleko. V kolónke žáner sa síce píše Dráma, no vtipných momentov tu bolo viac ako v niektorých "komédiách". Určite stojí za pozretie.

Některé komentáře okolo poukazují na to, že film diváka citově vydírá.. Já to tak nevidím, ba naopak - přišlo mi, že přestože autoři pracovali především s neherci postiženými Downovým syndromem, snímek se podařilo natočit citlivě a nevyděračsky. Pablo Pineda v hlavní roli naprosto exceluje a musím se přiznat, že po krátké chvíli už jsem si ani nevšímal toho, že je postižený - bral jsem ho jako zdravého herce v kvalitním dramatu.