It's Always Fair Weather (1955)

Úvod ako z partesu je vystriedaný blúdnym tápaním scenáristu, ktorý sa na jednej myšlienke snaží pozliepať príbeh. Dokonca ani tanečné scény nie sú ako som si predstavoval, akoby hudobné scény boli z iného filmu. Záver je síce v poriadku, ale bohužiaľ film to nedokáže posunúť vyššie. Druhý komentár.

Trochu unavený a lehce ironický muzikál.

Singin' in the Rainz roku 1952 mě bavilo celé po všech stránkách. Bylo totiž hravé, svižné i tematicky zajímavé. Jedna skvělá scéna střídala druhou, takže to je za 5/5.It's Always Fair Weatherbych však kvalitativně přirovnal spíše k o něco staršímuOn the Town, které bylo příliš naivní a oslovilo mě pouze dvěma scénami, z nichž tou jednou je hudební číslo (to z muzea). Zde je rovněž jedno skvělé hudební číslo (to z posilovny), které mi udělalo radost a opět v něm září žena.Gene Kellyhočíslo na bruslích má sice nápad, ale vcelku mě nechalo chladným, protože mě nebavila hudba a přišlo mi to už jako vaření z vody. Zbytek ale za moc nestojí. Většina hudebních čísel mi přišla poněkud utahaná. Zde se již zkrátka projevovala vyčpělost žánru. Tři nejlepší braši z války se domluví, že se za 10 let znovu sejdou a dokáží si, jací jsou stále kamarádi. Snad je žánrově subverzivní, že po dekádě zjišťují, že si již moc nerozumí, ale vzhledem k tomu, že se od podstatnějí subverzivnějších muzikálů propracovávám k těm klasickým, tak jsem si z toho na prdel nesedl. Neplynula z toho nijak zvlášť zábavná vztahová dynamika (ač k tomu bylo nakročen, páč z jednoho se stane balík a z druhého snob) a vůbec - kdyby to byli tak dobří přátelé, tak by se samozřejmě chtěli vidět dříve než za dekádu. Sice bych muzikál z 50s bral s rezervou i byl bych ochotný moc nerejpat, kdyby to celé bylo nápaditější, hravější a svižnější. Jenže ono to takové není a žádný širokoúhlý cinemascope mi to nevynahradí, ačkoliv uznávám, že ho tvůrci využili dobře.(07.01.2024)

Oproti zpívání v dešti je tohle už trochu naivní dílko (já vim, že je to muzikál ale i tak). Naštěstí jsou tam tak parádní taneční čísla a melodie, že nad tím jedák jako já přimhouří oko a občas nadzvedne koutky úst. Gene Kelly, který jako vždy popírá fyzikální zákony, vyvleče tohle jinak v zásadě nic moc dílko do výrazného nadprůměru. A choreografie na bruslích je absolutně dechberoucí.(21.12.2020)

To propojení klasického muzikálu s rozborem krize středního věku u bývalých G. I. moc nefunguje z pohledu celku, ale vůbec to nevadí, protože v jednotlivých tanečních číslech či scénách je tento film skvělý. Jen se Kelly asi nemohl rozhodnout, zda to celé má být posmutnělá fraška či rozverná komedie, a tak to míchal hlava nehlava dohromady.(02.11.2017)