Královská svatba (1951)

Klasický muzikál MGM s nezapomenutelnými tanečními čísly a okouzlující atmosférou, i když technicky se jedná pouze o studiový muzikál své doby. A přestože z hlediska děje a zápletky nejde o nejpromyšlenější film, poskytuje odlehčenou zábavu a ukazuje genialitu Freda Astaira. A to je to, oč tu jde. Příběh to samozřejmě má, ale mnohem větší důraz je právě kladen na taneční čísla Freda Astaira v různých pózách a situacích, která jsou často uváděna jako hlavní vrchol, kde se naplno projevuje jeho inovativní a podmanivý styl. Tanec s věšákem nebo v místnosti nejen na podlaze, ale i na stěně, a dokonce i na stropě je inovativní a podmanivý, který má navíc i vtip. Nesnaží se však v tom být jen sám. O pozornost se dělí s Jane Powell, která je stejně zdatná, tudíž v ničem nezaostává. Když k tomu připočteme všeobecně dobře přijímané písně, z nichž některé se staly i klasikou žánru, nádherný a zábavný muzikálový zážitek se prostě dostavit musí. Co se týče romantické zápletky, která bývá s muzikály spojována, je pravda, že zde trochu skřípe v přesvědčivosti, ale to je právě daň za jednoduchost. Film byl vyčištěn a převeden do 4K, takže pastelové barvy opět září, čímž vyniknou zejména všechny kostýmy. Hodina a půl taneční zábavy jistě zaujme muzikálové diváky a ostatním skvěle představí úžasnou genialitu tanečního mistra Freda Astaira.

Královská svatba dějově moc neštimuje a působí nejvíc jako mozaika či výplň mezi výstupy Freda Asteira, které jsou ovšem pětihvězdičkové (nemluvím pouze o přetančení o pokoje, k němuž se člověk dopracuje, když je dostatečně zamilován, ale třeba i o scénku v posilovně, na lodi či na divadle). Kdo čeká druhé Zpívání v dešti, odejde zklamán, kdo nečeká nic, dá klidně čtyři hvězdičky, protože čas takto strávený není zbytečný (oproti spoustě jiných filmů), ale na opakované (neselektivní) dívání to moc není.

Pro mně osobně zcela průměrný, možná chvílemi i trochu nudný muzikál s mým oblíbeným Fredem Astairem, který ale tady nic až zas tak výjimečného nepředvedl. Samozřejmě až na scénu, kde tančí po stropě a po kosých stěnách. Byla to jediná scéna, která mě vlastně pořádně zaujala. Jinak ani příběhově, ani pěvecky, ani tanečně to nebylo ničím tak dobré, aby mě to zásadněji oslovilo. Hudba: Burton Lane

Teda klobouk dolů před tvůrci filmu, kterak si poradili se scénou, kdy Fred Astaire tančí po stropě a po stěnách. Za takové ztvárnění by se asi nemusel stydět nikdo ani dnes. Královská svatba je jinak docela příjemná romanticko tancující komedie, u které bych, až na nějakou tu výjimku, to tancování a zpívání klidně vynechal. A to pro muzikál přeci jenom není asi úplně nejlepší vizitka, že. 6/10

Staromódní nejspíš už v době vzniku, navíc technicolorové barvy dnes téměř k neukoukání... Fred to v nohou pořád má, ale božská Ginger mu prostě chybí: tady má jednu partnerku na tanec a druhou na romantiku, neuchvátí však ani jedno a je zcela příznačné, že nejpamátnější scény si tu odtancuje sám. Coby nostalgické ohlédnutí budiž...