Hello, Dolly! (1969)

Prvotriedny hollywoodsky muzikál so všetkou tou eleganciou, ľahkosťou a brodwayskou rozjuchanosťou. Odhliadnuc od povrchného príbehu nadviazania niekoľkých srdečných známostí za zábavných okolností, ktoré nedávajú vôbec zmysel, je film dokonalosť sama. Perfektná produkcia, skvelé herecké výkony spájajúce tanec aj spev sa valia v nepretržitom prúde na diváka a na čele toho prúdu sa vznáša božská Barbra Streisand vo svojej druhej filmovej roli, nasledovaná množstvom výborných hercov, medzi ktorými sa ostrieľaný Walter Matthau nestratí. 80% no pre milovníkov muzikálov určite 100%

Hello Dolly je přestřeleně melodramatický, sentimentální, načinčaný kýč. To v podstatě platí pro většinu slavnějších muzikálů té doby, ale Hello Dolly navíc nemá ani nějak extra zajímavý příběh či sympatické postavy. V podstatě jde jen o to, zda se několik párů dá dohromady, to vše opět natažené na dvě a půl hodiny. Navíc Matthau vypadá otráveně a hraje příšerného bručouna a cukrblikující, afektovaná a přehrávající Streisandová hrající příšerně všetečnou a vlezlou ženskou si mé sympatie taky nezískala. Jejich láska v podstatě neexistuje a není divu, když se ti dva nemohli v reálu vystát. Abych jen nekritizoval, výprava je místy opravdu úchvatná a některé taneční čísla dechberoucí - ať už vystoupení v Central Parku nebo famózní vystoupení číšníků. Titulní písnička je slavná, i když Louis Armstrong se tady jen mihne a zpívají ji jiní. A nakonec ta dvojice příručích a jejich lásky mě byla celkem sympatická, mnohem víc než hlavní pár. Nicméně jsem rád, že v sedmdesátkách tyhle kýčovité muzikály skončily a na jejich místo přišly civilnější věci typu Pomáda nebo Horečka sobotní noci. Hudební/muzikál roku 1969.

Další slavný muzikál, kterým si plním kulturní povinnost. Na Hello Dolly! jsem byl vážně zvědavý, neboť některé melodie z muzikálu znám a samotné dílo je dnes už legendou. Navíc jsem dosud neměl možnost nikde vidět Barbru Streisand (navíc je tohle teprve její druhý film) a Waltera Matthaua pouze v Dennis - postrach okolí ve značně pokročilém věku a prvně jsem též spatřil Louise Armstronga, kterého velmi obdivuji a mám jeho hudbu rád, navíc v barevném , což je pro mě třešnička na dortu. Nejznámější píseň z filmu znám nejvíc, pak jsem si připomněl ještě jednu. Tvůrci si opravdu značně pohráli s kostýmy, které si právem vysloužili nominaci na Oscara. Fascinující jsou i některá taneční čísla, která se pyšní naprostou originalitou a vypadají velmi působivě. Strašně se mi též líbily slovní výpady mezi jednotlivými postavami, dialogy se též opravdu povedly. Celkově se mi Hello Dolly líbilo více než jiná práce scénáristy Ernesta Lehmana West Side Story, ale méně než moje milovaná My Fair Lady.

K muzikálu Hello, Dolly! som so dostal vďaka „recenzii“ pochádzajúcej z konca 27. storočia, pretože hraným muzikálom sa bežne nevenujem, a pred týmto filmom som videl iba Pomádu. A musím uznať, že dotyčný „recenzent“, aj keď nie je vyštudovaným kritikom, nemá zlý vkus na filmy. Hello, Dolly! je vynikajúce dielo z dielne Gene Kellyho. Prvé, čo diváka zaujme, sú choreografie. Či už hovoríme o železničnej stanici v Yonkees, alebo o reštaurácii Harmony Garden, sme svedkami vynikajúcich tanečných choreografií, kedy sa človek diví, že jednotlivým tanečníkom napríklad nespadne jedlo z tácov. Tiež je príjemné vidieť či už malé mesto Yonkees, alebo New York z roku 1890, bez mrakodrapov. Výborné herecké výkony na čele s Barbrou Streisand v úlohe dohadzovačky a Walterom Matthauom v úlohe podnikateľa, ktorý si chce zobrať za ženu modistku Irenu Molloyovou netušiac, že má Dolly s ním, aj s jeho dcérou a jeho pracovníkmi, iné plány. Samozrejme nechcem zhadzovať herecké výkony všetkých zúčastnených. A nakoniec piesne, pre väčšinu divákov hlavný dôvod, prečo si pozrieť tento muzikál. Nespomenúť výborné piesne „Put on Your sunday clothes“ a „It only takes a moment“, divákom viac známe z pixarovky Wall-e, by bol hriech, no vyzdvihnúť musím aj samotnú titulnú pieseň Hello, Dolly!, kde sa dočkáme okrem vyššie spomenutých choreografií aj camea v podobe Louisa Armstronga, vďaka ktorému je pieseň vynikajúcim zážitkom. Vzhľadom na vyššie uvedené môžem dať muzikálu Hello, Dolly! jedine 5-hviezdu.

"Bohatstvo nešve ľudí toľko ako dobrá nálada." Excelentné skupinové tanečné choreografie v úchvatných kostýmoch a klobúkoch - nechápem ako sa v tom naobliekaní mohli vôbec hýbať nieto tancovať, zaujímavo použitý pri tanci bicykel, tenisové rakety, či lavičky v parku. Choreografia s čašníkmi je fakt topka, a k tomu tá našlapaná hudba... Fakt by ma zaujímalo, bol robený tanec na hudbu, alebo naopak, či ako? "Peniaze, odpusť mi ten výraz, sú ako hnoj. Tiež nemá žiadnu hodnotu, ale keď sa rozhodí po poli, pomáha mladým rastlinám rásť." Hello, DOLLY!✓