Inugami no tatari (1977)

Toei. Rytmické, ale nenáhlivé bubny vítajú diváka pri úvodných titulkoch. Kamera pozerá na nejaký prístrešok v lese a rozhýbe sa v jaskyni so zábavno-duchovno-parodickou hudbou. Traja Japonci na džípe idú pozrieť do pralesa. Najprv sa zastavia nad jazerom, kde ostražitejší dvaja zbadajú 2 nahé miestne ženy. Ich peeping sa končí ale fiaskom. Kamera ale im vzrušujúce obrazy spomaľuje. Neskôr pri jazde džípom narazia do malej svätyne a rozbijú ju. To sa nepáči psovi, ktorý sa im postaví do cesty a nechce ustúpiť. Nešťastnou náhodou ho zrazia. Dej sa od tohto bodu posunie o 6 mesiacov. Kano, jeden z objaviteľov uránu, čo zrazili psa, sa žení s mladou ženou z dediny. Malý brat jej kamarátky Kaori je majiteľ zrazeného psa. Ten odpinke misku s vodou, z ktorej má ženích piť. Film na úvod neobsahuje výrazné scény, ale prebúdza zvedavosť. Asi v 16. minúte odpadne Nishioka, ktorý šoféroval auto, čo zrazilo psa. Neskôr padá z mrakodrapu. Yasei, ďalší Kanov kamarát, je roztrhaný psami. Kano má nočné mory a jeho žena Reiko mu dá svoj náhrdelník, v ktorom je ochranné kúzlo. Kano sa dá do poriadku, no na Reiko padá kliatba, až nakoniec umiera. Kano v zlosti rozbije psiu svätyňu. Udobrí sa ale s Kaori a jej bratom, keď ju zachraňuje pred násilnými motorkármi. Dej je stále dynamický, zápletka je dostatočne zaujímavá, ale stále postavená na fantasy základe, čo znižuje napätie. Môže sa stať skutočne čokoľvek. Hriešnici aj nevinní ľudia sa stávajú obeťami kliatby, paranoje a absurdných náhod, ktoré vyznievajú fatalisticky. Z formy poteší vytvorenie tmy pri inak normálne osvetlenej scéne, čo vyzerá ako hra s napätím, teda minimálne s divákovou zvedavosťou. Filmu chýba zásadná, skvelo natočená, napínavá scéna. Záverečná bitka hlavného hrdinu s posadnutou Mako je už pod úrovňou zábavného béčka a tak kvalitu filmu pre mňa znižuje.(24.03.2024)

Curse of the Dog God by byl naprosto bezchybným hororem nebýt poněkud zastaralému (myšleno i pro rok 1977) stylu režie. Spousta scén zejména v úvodu filmu působí zbytečně křečovitě a teatrálně. Dá se na to ale rychle zvyknout a po chvíli si tímto stylem film dokonce získá i unikátní šarm. Paradoxně tato drobná archaičnost je úplně převážena vyloženě moderním tempem. Toho film docílil zejména svižným střihem a scénářem, který se nebojí veškerou vatu nejenom kondenzovat, ale povětšinou přímo vypustit. Děj se neustále posouvá směle vpřed a spousta zbytečných scén na kterých by většina filmů strávila desítky minut je pouze implikována a nechána na divákovi. Tato nepolopatičnost vyprávění nejenže působí moderně, ale přímo nadčasově a to (bohužel) i v roce 2015. Efekty a rekvizity by si zasloužily drobet větší rozpočet, nicméně díky krásným lokacím a pro horor jednoduchému, ale vysoce funkčnímu námětu jde filmu jen stěží něco zazlívat. Navíc kde to jen trochu jde, tak film nabídne příjemný fanservice. Aby toho nebylo málo, tak Inugami no tatari funguje i jako solidní komentář/sebereflexe Japonské společnosti a to hned v několika aspektech jako např. kontrast městského/venkovního života, tradic a pokroku, ekologie a v neposlední řadě i atomové energie.(31.10.2015)

Někdy se dějí opravdu podivné věci. Před dvěma dny jsem čistě náhodou objevil japonskou gothic punkovou kapelu Inugami Circus Dan (hodně volně přeloženo jako Cirkus vyznavačů Psího boha) a okamžitě si ji zamiloval. A dneska sjedu skvělý japonský oldschoolový horror o sklizni kletby Psího boha, který mě dostal hned několika věcmi najednou. Na příběh nezvykle vysokým body countem, samotným provedením (ty staré dobré ruční triky prostě mají své kouzlo), zajímavým, mnohovrstevnatým příběhem a zápletkou (chvíli to vypadá jako japonská variace vymítače ďábla, chvíli jako klasický slasher, chvíli krásně mytologická duchařina (okamžitě jsem začal vyhledávat), dojde i na ekologickou agitku a i vznavači romantiky (a nahoty) si přijdou na své - a to všechno dobře namíchané), maskami a nápaditostí (démoni vypadají démonicky, létající psí hlavy zajímavě, smrti jsou nápadité). Jedním slovem, nádhera.(19.08.2014)

Docela zdfařilý japonský horor o prokletí jedné vesnice, kde mladí inženýři najdou ložiska uranu. Při incidentu, kdy přejedou psa zřejmě probudí nějaké prokletí. Jedna osoba po druhé je postupně posednuta šílenstvím, spousta lidí končí smrtí, v dolech se dějí záhadná neštěstí (zbíječka skrze dělníka ala Fulci ...), obyvatelé vesnice se začínají bát sami sebe navzájem, svých blízkých, obětování dalšího psa katanou nepomůže, temnota, strach v očích, naprosté šílenství a zmatek ... Asi tak se dá tento málo známý, ale povedený japonský horor v krátkosti popsat. Nemusí to sednout každému, ale je to povedené. Například kamera je super, rozpočet je znát, hra se světlem a filtry úžasná, zvukový a hudební podtext také. Kvalita.(05.02.2012)