Il segreto del vestito rosso (1965)

Tak já jsem ten „60's spy-fanoušek“ z předchozí recenze a rovnou můžu říct, že nebýt nepodstatného MacGuffinu, se špionským žánrem by film nic společného neměl (a jistě nejde o eurospy, nepije se tam whisky, ale jen vermut :D). Jde o detektivku, možná by se chtělo říct, že jde o detektivku z lepší společnosti. Příběh plyne sice jen pomalu, ale přece jen nepostrádá napětí. Naštěstí toho film nabízí více. Plusem jsou drobní zlodějíčci a jejich „příběh“, ve kterém nechybí vtip a zajímavá prostředí. Když už zmiňuji prostředí nelze nepochválit kolik toho vidíme z Říma, a to nejen „povinná“ slavná místa, ale i ta banálnější (a možná i to zajímavější). Pochvalu si zaslouží i soundtrack. Ve výsledku tak máme film, který sice nevzbudí nějaké nadšení, ale pokud jste správně naladěni, nudit se nebudete.(28.04.2022)

Tohle je stěží průměr, na Amadia režiséra později takových giallo fláků jako "Il sorriso della iena (72) a hlavně "Amuck" (72) s Barbarou Bouchet a Rosalbou Neri, tenhle pěší thriller jim nemůže v žádném případě konkurovat a tudíž ani ohromit, tak jako ty dva zmíněné veliké příklady žánru. Tohle je spíše decentní Euro-spy thriller, a přesto že je film veden na mnoha seznamech s giallo filmy, tak opravdu giallo v tom tradičním slova smyslu, které už v několika málo příkladech dost dobře známe z první poloviny 60 let, to ještě není, nenajde se zde totiž v podstatě žádný z typických trademarků tohoto žánru, pokud bychom do-toho celku nezahrnovali poněkud spletitý příběh - spiknutí (týkající se špionáže, drog, hazardních her, dojde samozřejmě i a vraždy), pak by to mohlo být jedno z prvních úsilí v tomto žánru vůbec. Film má na první pohled docela poutavý příběh který by mohl poskytovat-dávat-skýtat mnoho vzrušení, řekl bych že předpoklady pro dobrý film tady byly, a bylo to právě v něm, jenomže to podání bylo jiné, jako celek, snad až na to fascinující umístění Řím a Benátky (lákavé záběry zblízka z několik slavných památek Forum Romanum, Titův oblouk, Colloseum, Fontána di Trevi atd), dokonce na krátký okamžik nakoukneme i do slavných filmových studiích Cinecittà) je to celé strašně neživé, nezáživný a tragicky nudné, kdy skoro ze 2 hodin čistého času, se zde dobré ¾ filmu nic neděje, kdy se jen mluví, chodí na oběd, jezdí v autech, schází, ženy se ukazují v pěkných šatech, etc. Tam jsou sice nějaké pěkné záběry z velkých evropských měst, poměrně spletité spiknutí (nějaké falešné stopy, slepé uličky), kdy až těsně před koncem tu vidíme konečně taky trochu akce a několik málo napínavých okamžiků, finále pak připomíná Argentovo giallo 'Il gatto a nove code", ale to je pouze ¼ filmu a to je žalostně málo. Doporučeno pouze sběratelům-kompletistům, možná i 60's spy-fanouškům.(25.08.2014)