Hra (2019)

Je to neuvěřitelné, ale poHřebych si skoro myslela, že to jediné, co chybí českému filmu, je čilský režisér. Protože je to pořád dokola, buď českým filmařům chybí vize, peníze, castingovky nevěří hercům, ale když přijde na věc, tak máme výborné řemeslo, herci najednou umí atd. Almendrasův komorní přístup k melodramatu je vynikající a v našich končinách působí jako svěží novinka.

Mám rád Mádla, mám rád Šoposkou, tak mám rád i Hru. Ne, líbilo se mi to, taková malá drobná věc o takových malých drobných lidech jako je Petr, Kateřina a Karolína. Kladno, to je samo o sobě takové depresivní jeviště, ještě v tom černobílém formátu, má to svojí hloubku. Tady byla ta zápletka jasná od začátku, ale jak to dopadne jsem nečekal. Konflikt tu byl snad ve všem, formu to mělo a obsah byl konfliktně melancholický. Divadelní prostředí je svým způsobem velmi inspirativní, stejně jako obyčejný život. Petra mi nakonec bylo docela líto a Kačka mě docela srala. Ale vlastně jsem je všechny chápal.

Náročnější vztahové drama odehrávající se převážně na divadelním parketu.. Za tvoření zahraničního tvůrce se přední tuzemští herci, kteří věkově vstupují do úloh zakladatelů rodin na úkor upozadění uměleckých kariér, dostali k příležitosti zahrát si v silně uměleckém příběhu, kde se hlavní hrdina v černobílém hávu rozhoduje mezi dvěma životními cestami, které může vést, zatímco spíš ani nemá ponětí, zda tyhle cesty vůbec někam vedou.. Na jedné straně má rodinný život plný zodpovědnosti a povinností, kde po příchodu z divadelního angažmá nachází jen dětský pláč a úzkostnou partnerku, která se opovažuje po živící hlavě rodiny ještě něco chtít. Oproti tomu se jako na zavolanou nachází cesta druhá, u níž sice hrdina neví, kam vede, ale vidí, že vede přes řadu energických upocených nocí s hereckou kolegyní, jejíž tělo rozhodně nejeví znaky překonaného mateřství.. Námět slušný se silným nádechem přirozené životní melancholie, u níž si divák hravě prohlásí, že by si něco takového dovedl v životě představit.. Jenže jižanský tvůrce dostal od tuzemského ansámblu až přílišnou důvěru, kterou jim vrací lpěním na samoúčelných erotických prožitcích, nebo hůř na vnitřní rozervanosti hlavního hrdiny stojícího mezi dvěma životními rolemi, které nelze kombinovat, z nichž ani v jedné z těchto rolí není schopný cokoli předvést.. V čem se to ale liší od klasického vztahového dramatu, které pravidelně servíruje Česká televize, aby uspokojila nenáročného diváka. Inu kromě černobílé stylizace, vypravěčské ucamranosti a odvahy ukázat linie lidského těla vlastně v ničem.. Akorát se všichni zúčastnění devadesát minut tváří, že to je něco víc, zatímco se po celou doby třesou strachy, aby divák neprokoukl zmíněnou analogii se spotřebními tuzemskými snímky... "Já jsem nebyla šťastná, já jsem byla nadržená.." - no dobře ti tak, ty huso!25%

Věrohodné drama mladého divadelního režiséra, který dostává od života takřka na všech frontách "přes držku". Pro mě docela vzácná symbióza dobrého námětu, režie, kamery, hudby, střihu i hereckých výkonů. Půvabná Maximová poprvé v (téměř) hlavní roli, ve svých scénách je skoro víc nahá než oblečená. Šoposká jako (u mě) vždy iritující - marně vzpomínám, jestli jsem ji někdy viděl hrát jinak. Body navíc za černobílý akademický formát.

Je to zajímavý film, ale přijde mi trochu moc snaživý. Myslím tím, že se podle mně moc snaží být něčím víc, jeho děj si vyloženě říká o anylýzu, ale zároveň si myslím, že tam toho k analýze moc není. Je to zajímavý děj, má působivé postavy, ale je tak jednoduchý, že se v něm to hlubší mínění hledá velmi obtížně. Herecké výkony byly velmi dobré i prezentace se mi moc líbila, fim se nepochybně snaží emulovat vzhled a atmosféru starých černobílých filmů a podle mně v tomto aspektu uspěl. Hudba se mi ale vůbec nelíbila, přišla mi jen jako bezhlavé mlácení do klavíru.7/10