Host a ryba třetího dne (2024)

Pocitová mozaika, která hraje na divákovi asociace s realitou, neboť většina situací se byť třeba jen ve velice umírněné podobě dá doazjista prožít častěji, než by se dalo čekat. Minimalismus hereckých výkonů dodává jakýmkoliv emocím o to větší sílu a evokuje-li Vám jednání některých postav něco z Vašeho života (postavu, situaci, ...), pocit se jen nesčetněkrát umocní. A je to potom strašně melancholicky příjemné sledovat. No, a pak dojde i přes tu bariéru mezi postavami k vývoji jejich vztahu a já mám dost. Moc se mi to líbilo, jen to asi mohlo být kratší.7/10[FF Finále Plzeň]

Je to možná smutné, ale ve Varech se držím několika pravidel – chodit na filmy, které nejsou z echt exotických zemí (Somálsko a podobnéě radši nezkoušet), chodit na filmy, které jsou ideálně v Thermalu a okolí (jo, jsem línej), chodit na filmy, které nejsou v hlavní soutěži, protože bývají jen výjimečně dobré. Host a ryba třetího dne je koprodukce Nizozemska a Belgie. Takže ok. Jenže byla v Puppu a v soutěži, takže jsem byl nervózní. Naštěstí zbytečně. 
 
Nejde o objevný film, ani formou a ani příběhem. Peter Hoogendoorn natočil komorní drama o otci a synovi, kteří se vídají jen párkrát ročně a přinejmenším na tátovi je vidět, že by to mohlo být i méně často, protože syna považuje za nepříliš schopného zoufalce a už dávno nad ním zlomil hůl. A na jeho snahy o sblížení reaguje nezájmem. Jenže během tří dnů dostane šanci vidět, že to s potomkem není tak zlé, ale možná je už pozdě se zničeným vztahem něco udělat. Celé to připomene Michálkovo drama O rodičích a dětech, dialogy i situace jsou očividně odžité a opravdové, herci přesvědčiví a hezky se na to kouká. Sympaticky obyčejné drama, které svým tématem a umírněným podáním může hodně zasáhnout.

Hodně minimalistická záležitost, takový Kaurismakiho singl puštěný ne na 45 ale na 33. A to je asi ta nejvetsi vada. Pri 45 plné skrytych emocí, vtipu a dloubancu

Takovej spíš malej film o vztahu otce a syna v dospělosti, kterej se zuby nehty drží nad vodou, aby se mu ještě dalo řikat vztah. Je to celkem uvěřitelný, posmutnělý a málo dějový. Škoda, že žádná z postav neni nijak zvlášť sympatická.#kviff58 (60%)

Trochu dějově jednodušší, ovšem postavově bohatší černobílá nizozemská verze "O rodičích a dětech", viděno na KVIFF jakožto jeden z filmů hlavní soutěže. U mě jen lehký nadprůměr - 60 %.