Herečka tisíciletí (2001)

Herečka tisíciletí byla především velmi osvěžující originálním tvůrčím přístupem. Dva filmaři jdou točit dokument o jedné stárnoucí herečce a ta je prostřednictvím svého vyprávění a vzpomínek vtáhne to své minulosti, kde opětovně prožívá významné okamžiky svého života...To prostupování současnosti s minulostí bylo velmi zábavné a samo o sobě vtahující.Pravda je, že ke konci už toho bylo najednou trochu moc, hodně rychlých střihů, v krátkém okamžiku hodně záběrů z různých období... ale většinu času to fungovalo parádně. Samotní filmaři dokumentaristé se společně s divákem ocitli v centru dění. Příběh se tak stal intenzivnější, než by byl jen v obyčejném vyprávění. Japonci zkrátka dovedou udělat výtečné animované filmy pro dospělé publiku s vážnými tématy a tady to opětovně potvrdili. Schválně jsem si prošel své viděné japonské filmy, bylo jich kolem padesáti. Téměř polovina byla animovaná a opravdových pohádek bylo sotva pět.(80%)

Tady netřeba mít rád anime, stačí mít rád film. Cesta japonskou kinematografií se prolíná s osobním příběhem herečky, tedy věčného hledání toho, co navždy nezanechal pouze klíč, ale věčnou vzpomínku, mnoho otázek a žádné odpovědi. Tedy příběh, který dokáže být osobní, i když v závěru vyloženě emočně nedrtí. Což je pohled někoho, kdo jakékoliv animáky příliš emočně neprožívá, tento byl pro mě možná nejsilnější. Výborně tu funguje stylizace do chladné palety barev a velmi originální hudba.

Upřímně řečeno jsem moc nevěřil, že se mi tenhle film bude líbit. S anime si zas tolik nerozumím. Respektive mám slabost pro jeho vizuální stránku (kresbu a animaci), ale příběhy, které prostředkuje, jdou mnohdy mimo mne, nedokážu se na ně naladit, případně ještě hůř, vůbec jim nerozumím (otázku, zda za to může kulturní bariéra, nebo na ně intelektuálně nestačím, nechávám radši otevřenou). To je případ i posledního Konova filmuPaprika(2006). I snímekHerečka tisíciletídokáže být narativně sofistikovaným (kvůli různýmodstínům reality: nevíme, jestli se právě pohybujeme v reálné vzpomínce, nebo reminiscenci na film, který titulní hrdinka kdysi dávno natočila, nebo v Genyově imaginativní recepci Chiyokina životního příběhu), ale samotný příběh není nikterak komplikovaný, vlastně je v něčem až archetypální. Je to hledání "již jednou nalezené, ale ztracené osudové lásky". Vize Ztraceného (Ztracené) pak prostoupí každý určující moment vašeho života. A to vše je v tomto filmu umocněno na druhou, protože tak jako má svou nedostupnou lásku Chiyoko, tak ji má i dokumentarista Genya (paradoxně právě Chiyoko). Díky za tipWillymu Kufaltovi! 75 %

Krásne anime, aj keď ja by som nehovorila o láske, skôr o očarení a celoživotnej ceste slávnej herečky za snom svojej mladosti. Prelínanie minulosti a prítomnosti , s úryvkami filmov a reklamných plagátov k nim boli krásne spracované. Pekne bol ukázány aj stret generácií, kedy mladý kameraman nechápal obdiv starého režiséra k herečke v už pokročilom veku. Ale my vieme svoje, idol je idol aj po x rokoch, všakže ;-).

Spousta lidí má pocit, že animace je levnější náhražka hraných filmů. Já ji ale právě díky japonanimákům, považuji za zcela rovnocennou a často vhodnější alternativu. A dokonce si myslím, že u tohoto formátu je vyšší pravděpodobnost, že dostanu silný příběh; tvůrci nebudou schovávat slabé scénáře za celebrity, atraktivní lokace nebo vymakané CGI...vše budou mít promyšlenější, líp vypointované... . V tomto ohledu mě Satoši Kon nezklamal. Rčení, žei cesta je cíl,je zde aplikováno nápaditou formou, která pomáhá udržet nutnou míru melodramatičnosti v rozumných mezích. Je to romantický příběh, ale netlačí se na pilu, je to jemné jako hedvábí. Nemám problém přijmout myšlenku, že letmé setkání přeroste v celoživotní hledání, které Chiyoko ovlivní celý život. A vůbec mi nevadí "nekorektně" předkládané vyprávění, ve kterém se její posedlost prolíná s jejími filmovými rolemi. Ba právě naopak, bylo to svěží. Samozřejmě se nabízí rýpnutí, že postavy které hrála, byly dost stereotypní (byť tedy mám pocit, že filmoví znalci by v některých rolích dokázali najít odkaz na skutečné filmy...já identifikoval jen Godzillu.) Ale i to jsem ochoten přijmout, protožedoslovnost, exaktnost a šťouralství k japonské poetice nepatří.A já Herečku tisíciletí, jako báseň o hledání tajemství klíče vnímám. Tzn. je to především o stavu mysli...o emocích. A tam ta výměna proběhla jak se patří. Plný počet ale nedám, protože znám pár anime, kde to fungovalo ještě lépe. Ale jsem velmi spokojený, takže díky Willy. Už dlouho se chystám najiný filmSatoši Kona...Herečka tisíciletí mě k tomu nejspíš postrčí.