Hasta la vista! (2011)

„Je důležitý jet na ten výlet. Co mám dělat? Stejně umřu, s tím nic nenadělám. Ale do tý doby si budu dělat, co chci. Zaprvý, chci do El Ciela. Zadruhý, nechci umřít jako zkurvenej panic. Zatřetí, sex léčí rakovinu.“ - „Fakt?!“Nezáleží na překážkách, touha dosáhnout cíle je daleko silnější! Už úvodní scéna s ňadry v pohybu ukáže, po čem hlavní hrdinové nejvíc touží. A těm 3 panicům, kteří jsou limitováni handicapem, se snad ani nedá moc divit, nebo jim dokonce vyčítat „povrchnost“ jejich tužeb. Nemluvě o tom, že v téhle roadmovie jsou důležité jak cesta, tak cíl. Od příjezdu náhradní ošetřovatelky navíc začne být cestovatelům stále víc jasné, že tenhle výlet se nebude vyvíjet dle původního plánu…Hasta la vista! baví mixem emocí, neb film je hořký, smutný, ale také vtipný a odlehčený. Je fajn, že handicap hlavních hrdinů zde není jen z důvodu laciného citového vydírání. Spíš je to o možnosti vcítit se do pocitů zúčastněných (kamarádů, ošetřovatelky, příbuzných). Konec se sice dal čekat, výsledný dojem to ale příliš nepokazí, dám solidní 4*.

Vzhledem k tomu, že esaque rozumí mému stylu humoru, rád si od něj nechám doporučit snímek, který by mě mohl pobavit, a tady to opět vyšlo. Hned scéna v průběhu úvodních titulků byla tak odporně sexistická, že by si z ní nejedna fanatická feministka vzteky poprskala knírek, pak už ale nastoupila ta pravá zábava pro nás kriply. Jasně, nebyli to žádní Nedotknutelní, film byl postižen různými klišoidy a patosoidy, faktem ale je, že tvůrci dokázali obojí ukočírovat, takže jsem nemusel znechuceně ffwovat a mohl jsem si tenhle zvláštní road trip užít až do konce. Jakožto odpůrce dětských herců (tedy jejich většiny) musím tentokrát paradoxně vyzdvihnout výkon Kimke Desart, které jsem její roli bez potíží "sežral". Rozhodně to není jedna z mnoha zoufalých recitátorek a recitátorů, jenž jsou tak často k vidění.

Úžasný film, který mne ani nepřekvapil, protože jsem ho tak vynikající čekal. Film jsem pořádně docenil až když jsem ho viděl podruhé a můžu říct, že je to fakt pecka. Celým příběhem vás provádí banda tří frajerů kteří rozesmějí určitě každého. Opravdu originální scénář, ale bohužel s očekávaný koncem. A hlavně vynikající herci ... . Na tento filmový zážitek budu hodně dlouho vzpomínat. Pro mě zatím nejlepší Belgický film, který bych doporučil všem.

Trošku jsem se obával, že to bude jedna z mnoha "panických komedií", ale nebylo tomu tak. Belgičani natočili skvělou a vyváženou tragikomedii mixovanou s dramatem i road movie tématem. Tragikomické scény jsou dokonale vyváženy scénami dramatickými, humornými i silně emočními tak, že se divák ani na chvíli nenudí a má i o čem přemýšlet. Je to současně i hodně silný film o přátelství a také o vývoji vzájemných vztahů. Zdánlivě se toho až tak moc neděje a přitom se toho "děje" hodně moc. Z mnoha nezapomenutelných (tragikomických i emočních scén) jen namátkou : "tisícihvězdičkový" hotel Claudine, slepý autonavigátor s mapou sedící na předním sedadle, hodně emotivní stisk rukou i vícekrát opakovaný motiv "trojvláčku". Film má dost společného např. s "Klepání na nebeskou bránu", "Nejlepší muži", či "Nedotknutelní", ale přitom je natočen dosti originálně a vyváženě a za známějšími filmy nezůstává vůbec pozadu, i když jeho konec je trochu předvídatelný.

"Prcičky" trochu jinak. Místo skupiny nadržených mladíků tu máte skupinu tří nadržených hendikepovaných mladíků. I když by se mohlo jednat o zbytečně dramatickou změnu, podařilo se ji zvládnout velmi dopbře, hendikep je ukázán jako určitá překážka, ale i jako něco s čím se dá žít a nakonec možná i dosáhnout toho touženého poprvé.