Marie Antoinetta (2022)

"Prečo jej matka nepovedala, ako sa šuká?", už táto veta ukazuje ako historický verný je tento, ako sa ukázalo, nekonečný seriál, v ktorom Antoinettu neviem či stihnú vôbec popraviť, lebo v prvej sérii sme sa nedostali ďalej ako k pohlavnému styku. Okrem výrazne dobrej časti č. 4, ktorá je jediným pokusom vykresliť históriu, tu je prznenie dejinných osobností, kedy z Antoinetty robia latentnú lesbu, ktorá v štrnástich skúša všeličo, lebo na rakúskom dvore panovala prudérnosť. Za to na tom francúzskom nie je nič iné ako samý zvrhlík, teplomerové vody, orálne i neorálne šírenie syfilisu, nikoho nezaujíma nič iné len koitus a prirodzenie. A v tomto Antoinetta má prvky moderného správania a rozkazuje si ako nejaké nevychované dievča kdesi na statku a nemyslí na nič len na to, či splodí dieťa, podvedie manžela alebo si užije s dvornou dámou. Takže nehistorický zvratok, ktorý sa môže úrovňou rovnať sSissia ktorých sa teraz točí plná prdel, aby stádo v žiadnom prípade nebolo vzdelané.

Královna, která na rozdíl od své matky byla víc než tvořivou osobností obětí tu vlastní nevzdělanosti, tu limitovaných vládních schopností svého manžela byla osudem nucena sklízet rozmařilost života a neukojitelnou bojechtivost svých předchůdců a předchůdkyň. Epos o cestě k zplození korunního prince (dauphina) přibližuje především životní styl dvora přesycený pletichami a podvody všeho druhu; jeho hlavním nositelem byla hamižná, korupcí prosycená a na svém dominikálu nezdanitelná šlechta. Neprozíravost vládnoucích časem vede k sociálním otřesům a ty následně k sociálně revolučním cyklům. Zajímavým momentem scénáře je vložení postavy prvního velkého Američana světového jména, novoanglického rodáka Benjamina Franklina (1706-1790)  a francouzského monarchistického vkladu do americké revoluce. Herecky v seriálu zazářila v titulní roli Emilia Schüle. Přes některé literární licence se nezdá být podstatněji narušena ani historická paměť doby této francouzské královny. Seriál je možné pokračovat za jedno z variantních pokračování nedávné české tereziánské hexalogie.

O tom, že si tvůrci s historickými fakty příliš hlavu nelámali, nemusíme dlouho diskutovat. Podle skutečnosti je snad jen to, že byl Ludvík XVI. opravdu tak diametrálně odlišný od Marie Antoinetty, že měli první dítě opravdu tak dlouho po svatbě a že Ludvík XV. opravdu zemřel na neštovice. Ostatní bych brala spíše s rezervou. Pravdou ale je, že se mi to ve výsledku vlastně docela líbilo. Neokoukané tváře, hezké kostýmy a stejně tak i výprava. Občas se vyskytly i úsměvné scény (kterým povětšinou vévodil Josef II.). Dávám tři hvězdičky, ovšem s aspirací na čtyři a s ujištěním, že se rozhodně podívám na druhou sérii.

Těžké prosazování se Toničky na náročném a zmlsaném francouzském dvoře končí ve chvíli, kdy je na vrcholu: je francouzskou královnou a porodila následovníka. Ale tupé pohledy záštiplných dvořanů dávají tušit, k jak pekelnému konci monarchie spěje. ....  Hlavní hrdinka je krásná, dvůr opulentní, intriky zapeklité a politická situace spletitá. Chudák holka, v jejím věku bych byla vyděšená k smrti, přijít ve 14 do cizí země úplně sama a být pod odsuzujícím drobnohledem na každém kroku. Historicky sice seriál není zcela přesný, ale dobře navozuje omezující atmosféru vysoké dekadentní šlechty. Pak ji ještě revoluční sběř utýrala i s její rodinou, že prý kvůli boji za svobodu. A přitom je pořád nejslavnější královnou, jakou kdy žabožrouti měli.

Seriál se rámcově  celkem drží historických událostí a hlavní hrdinka se pro svou roli hodí, nicméně rušivě na mne působí někdy až příliš "moderní" chování a mluva postav. Všudypřítomná etiketa je tu hodně potlačena, stejně tak počet služebnictva a dalšího personálu ve Versailles. Mladší postavy se k sobě chovají v podstatě jako "kámoši", téměř chybí v té době ještě prakticky všudypřítomná církev, formálnost u dvora, přesně stanovené ceremoniály, výchova královských dětí prostřednictvím guvernantek a vychovatelek apod... Některé scény působí v tomto ohledu až komicky. Děj plyne, hlavně v prvních dílech, hodně pozvolna a až příliš se soustředí na intimní peripetie hlavních hrdinů, možná ve snaze nalákat mladé publikum? Z hlavních postav nechápu absenci Madame Elisabeth a především hraběte d´Artois. Naopak oceňuji vývoj postavy Antoinette, jejíž postupný přerod od bezelstné dívky k nezodpovědné a rozmařilé koketě je zobrazen přesvědčivě. Velmi komicky působí skutečnost, že všechny postavy píší své vzkazy a dopisy v angličtině...