Útěk v řetězech (1958)

Krásný film o rasových předsudcích a přátelství, který s přehledem strčí do kapsy mnohem novější snímky s podobnou tématikou. V roli Johna podal famózní výkon Tony Curtis. Zezačátku zaritý rasista prokáže charakter, zahodí šanci na vlastní záchranu, aby nenechal druha na řetězu napospas osudu. Velká škoda, že nominaci na Oscara neproměnil. Naše televizní stanice by si na tento filmový poklad mohli vzpomenout a aspoň občas ho do vysílání zařadit.

Stanley Kramervedel naozaj zaručiť výraznú kvalitu. Všeobecne pri pozeraní nejakého filmu však tento aspekt zväčša nestačí, a preto je vhodné podotknúť, že mal vo zvyku zaručovať aj akúsi charizmu, ktorou si vedel diváka automaticky získať prirodzene a okrem toho ho aj prípadne chytiť za srdce. Vo výsledku teda ani neviem moc opísať, prečo ma obsahovo film tak strašne dostal, keďže je "iba" všedným záberom na obyčajne ohraný príbeh prchania pred zákonom, ale určite viem, že ma nielenže svojou atmosférou zaujal, ale svojou efektnosťou aj takmer až uchvátil. Fakt malý kúsok od plného hodnotenia. K tomu mi ale žiaľ chýba väčšia uzemnenosť príbehu, resp. menej wtf momentov, ktoré vyznievajú častokrát úplne zbytočne samoúčelne a scenáristicky miestami aj dosť obmedzene.

Přivandrovalec a Černá huba byli hlavními aktéry v tomto černobílém snímku, který využil útěku černobílé dvojice trestanců k rozebírání americké černobílé otázky. A protože šlo o film z osmapadesátého roku, nebyl jsem tématem znechucen a otráven, jak je to u mě obvyklé u současné tvorby v oblasti pohyblivých obrázků, protože v té době měli celosvětoví ochránci demokracie označeny nejen dveře k tělesné úlevě slovy White a Coloured. A já nemám s černochy sebemenší problém, pokud je filmaři neobsazují do rolí, v nichž působí asi tak, jako kdyby hrál Chaning Tatum Martina Luthera Kinga nebo Vincent D’Onofrio Idi Amina, a pokud jejich zastřešující organizace nepoužívá lehce inovovaná hesla Ku-klux-klanu. Oba desperáti se snažili tak, až jsem jim místy fandil (což mě následně mrzelo, jelikož zločincům běžně nenadržuji), ale jedinou kladnou postavou byl jednoznačně kliďas šerif se svým lidským přístupem ale mizernou taktikou. Oba uprchlíci se tak za občasného zpěvu hitu o šicím stroji dostali mnohem dál, než bych čekal, ale víc jak tři kousky ze mě nevymámí. / "Ty máš proti mně výhodu, že tě není v blbým světle vidět." / Poučení: Nikdy nevíš, s kým budeš muset tahat za jeden řetěz.

Najviac film ťahá ústredné duo. Tá dynamika medzi nimi je parádna. Inak ide o svižnú jazdu, napínavú a občas dokonca aj vtipnú. Príbeh ale mohol byť viac vyšperkovaný a ajkeď hluchých miest je málo, nie je to dokonalé. Zub času nevidieť vôbec a aj v dnešnej dobe má film čo ponúknuť. Minimálne prirodzenú pohodu lebo nato že ide o drámu, vôbec sa neberie vážne.

Příjemné překvapení, zajímavé postavy a celkem dobrodružný příběh. Na straně jedné máme dva uprchlé a vzájemně spoutané vězně – bílého Johna a černého Noaha. Dostali příležitost při havárii vězeňského autobusu a taky ji využili. John, stejně jako každý jiný běloch v té době pohrdá černochy, a nebojí se to dát najevo a častuje ho rasistickými urážkami. Noah to nese dle mého názoru celkem klidně, i když k pár potyčkám stejně dojde. Líbil se mi hlavně jeho odpor k řečem typu, že"tak to prostě je – jsi jen negr", který podal slovy, že„to prostě nechce slyšet“– podobné problémy mám i já, když mi někdo neustále vysvětluje, jak se musím smířit s tím, že svět stojí za hovno. Jelikož jsou však připoutaní k sobě tak jim nezbývá nic jiného než spolupracovat, např. při překonávání řeky, pádu do jílové jámy nebo při snaze o vykradení koloniálu. Ti dva se však postupně seznámí se svými osudy – John je obyčejný automechanik, který si vydělával 1,8 dolaru na hodinu, a musel parkovat bohatým a lepším lidem jejich drahá auta, a přitom jim děkovat. Přitom on nechce být tím, kdo prosí o spropitné, nýbrž sní o tom, že bude taky jednou boháčem. Toho chce docílit krádežemi, což je vlastně přesně to, co jej dostalo do basy. To Noah je mnohem skromnější, dříve vlastnil farmu a do basy se dostal jen kvůli tomu, že zmlátil výběrčího poplatků, a možná by jej i byl býval zabil. Jako černoch je navíc celý život učen k pokoře a neustálému opakování slova "díky". Nehodlá se s tím smířit. Na straně druhé máme místního šerifa Maxe – pohodáře, který celkem špatně nese to, že mu při pátrání pomáhá policejní kapitán Frank Gibbons a také ten vtipný týpek se svými přecitlivělými psy. Přeci jenom by však bez nich jen těžko našli stopu. Naši dva uprchlíci se pokusí vykrást ten koloniál, ale místní vesničané je zatknou, naštěstí je mezi nimi jistý Big Sam, který je zachrání před lynčem, a dokonce je pustí – sám také kdysi uprchl. Nakonec najdou útočiště u celkem zachovalé a opuštěné matky se synem, která jim sice dá najíst a pomůže jim se konečně zbavit těch okovů, ale pak pošle Noaha do bažin, kde ho čeká maximálně smrt. Zato s Johnem má jiné plány – chce s ním utéct do Detroitu a založit rodinu, což bylo na Johna dost a konečně si uvědomil, že Noah není jen negr, nýbrž jeho parťák, kterého nemůže nechat svému osudu. A ten konec, ten mě dostal. Prostě naprostá pecka film s minimem hluchých míst, zajímavými postavami a skvělými hereckými výkony. Sidney Poitier se mi líbil už vPanu učiteli s láskou, a ani tady mě nezklamal. V dnešní pitomé hyperkorektní době se jen hloupě tlachá o rasismu a všelijací hloupí aktivisté a jimi vymyšlené nesmysly jen všechny otravují, tento film podává celou problematiku mnohem sofistikovaněji, lidštěji a především zábavněji."Bowling green! Sawing machine!"