Håndtering av udøde (2024)

Zklamání pocházející z Norska. Abych nekřivdil úplně, řada samotných záběrů a scén se režisérce po stránce atmosféry a rámování kamery dost povedla. Cesta dlouhou silnicí a tunelem nebo dědovo vykopávání mrtvoly v noci na hřbitově na mě působily dostatečně hypnotickou atmosféru. Trvalo asi 43 minut, než jsem se naplno začal ošívat nudou, takže si mě film i přes pocitově slabší místa do jisté chvíle udržel... akorát v onom momentu jsem rozpačitě také zjistil, že již se pomaly blíží polovina filmu – a přitom se v něm kromě onoho nevysvětleného vykopávání mrtvoly nestihlo za tu dobu udít stále vůbec nic! Nějakou dobu jsem ještě nadějně věřil, že to jen režisérka úplně neukočírovala s tempem příliš nataženého rozjezdu, který by si zasloužil snad lepší prostříhání, abych posléze již na jakoukoliv naději začal rezignovat. Když se pouhých 15 minut před koncem začali v tom potemnělém dlouhém nedění se sérií znepokojivých a interpretačně nejasných náznaků objevovat smrtelně nebezpeční zombíci, už mi to uprostřed nekonečného čekání na konec filmu bylo vlastně úplně jedno. Vedle slušně tvořené atmosféry, byť do téměř ničeho pořádného nedotvořené, snad jen jako zbývající potenciální klad dodám, že se aspoň nejedná na poli horroru o úplně tuctovou současnou záležitost. Akorát, že ani netuctovost s ucházející vizuálnou formou nemusí stačit.[35%]

Jdeme po ulici, nikdo nikde. Jedeme autem po silnici, nikdo nikde. Jdeme do špitálu, nikdo nikde, dokonce je na půlce chodby i tma. Jako proč? Proč to musí být tak nerealistické a rušivé?
Dále se ptám proč? Opravdu musel ten králík umřít? Dodalo to tím na snímku nějaké kvalitě? Odpověď je nikoli. Úplně zbytečné scény. 
Cely film mohl mít klidně všeho všudy 40min.
V noci mám problém spát, pak si přes den pustím tohle a samozřejmě, že po půl hodině spím. Aspoň k něčemu to bylo dobré.

Kvalitný test monitoru, displeja, obrazovky. Ak chvíľu budete mať pocit, že vám obraz zmrzol, nezačnite okamžite spúšťaťruský spôsob opravybuchnátom a treskom. To len také statické, spomalené a predĺžené zábery tento film niekedy ponúka. Skutočne som v tej tme mal občas pocit, že herec zastal alebo zabudol repliku. O horor vôbec nejde, možno slabá dráma.

Aj samotná kniha od autora Čo s nemŕtvými bola po výbornej Nech vojde ten pravý (možno boli napísané aj v opačnom poradí ale ja som ich čítal takto) pomerne veľkým sklamaním, aj keď svoje posolstvo nepochybne mala. Bohužiaľ sa do filmu nepodarilo až tak dobre zapracovať tie myšlienkové pochody ľudí a ani rôzne organizácia za práva nemŕtvých, ktoré začali vznikať a autor tak poukázal aj na túto stránku našej spoločnosti, na nezmyselnosť niektorých organizácií, hnutí či názorov. Samotný film nie je spracovaný úplne zle, ale je strašne nudný a takýto melancholický štýl tak nejako svedčí najmä Larsovi von Trierovi, toto sa ho trochu pokúsilo napodobniť no žiaľ nie veľmi úspešne.

Najpomalší zombie horor všetkých čias je na svete a pochybujem, že ho niečo v najbližších rokoch predbehne. Žiaľ, forma opäť víťazí nad obsahom - takto to dopadne, keď dajú zombíkov do rúk ženskej. Je síce pekné, že chcela byť originálna a vytvoriť emočne silný horor bez akcie a brutality, ale naozaj mohla zvoliť trochu záživnejší spôsob. Príbeh o troch nemŕtvych, ktorí sa vrátia do svojich rodín, mohol byť teoreticky zaujímavý, keby sa postavy aspoň trochu rozvíjali, keby sa zombíci aspoň nejako prejavili, prípadne keby mal film aspoň nejaké zaujímavé zvraty, vyvrcholenie či rozuzlenie. Keby bolo keby... ale nebolo. Jedno zamordovanie úbohého králika to nezachráni. Možno to pre niekoho bude melodramatický umelecký orgazmus s chladnou severskou atmosférou, no pre mňa to bolo len mŕtvolne nudné.