Hájek na zámku, Petr v podzámčí (2011)

škoda přeškoda, tak zajímavé téma je zabito amatérskou stránkou technickou (kamera, problémy se zvukem, kdy kolísá hlasitost a sem tam není rozumět) a trošku i obsahovou, neboť madame autorka mohla volit jiné otázky a klást je jinak (tedy pokud si Hájek sám čert ví co nekladl za podmínky), taky by seč hodila alespoň o deset minut delší stopáž. To ale nic nemění na tom, že dá tento film nahlédnout na Hájka poměrně zajímavě

Na tento snímek nemám jednoduchý či silný názor. Petr Hájek působí svým projevem maličko "hranatě " a zdá se, že to tak nechává záměrně ;-) Má vcelku jasno v pohledu na svět a na dnešní dobu se nezvykle spoléhá na sílu kritického myšlení, argumentů a schopnosti rozlišovat mezi klamem a realitou. Jako jeden z mála má odvahu mluvit otevřeně o zakázaných tématech, dovolí si nesouhlasit s momentálně fanaticky protěžovanými náhledy na společnost, anebo, z jiného úhlu řečeno, odmítá se klanět nyní povinnému náboženství - korektnosti. Myšlenky ve snímku stojí za zamyšlení, byť plně souhlasím s dalšími komentáři, že v rámci projektu jsou pouze v krátkosti nastíněné...

Věcí, již lze dokumentu Apoleny Rychlíkové nejvíce a po právu vyčítat, je pasivní autorský přístup. Režisérka nechává hlavního hrdinu vyprávět jeho vlastní pohádku, kterou sama nijak neproblematizuje, byť k tomu tvrzení Petra Hájka přímo vybízejí. Jistě, lze to obhájit jako metodu, na niž má autorka právo, nicméně celý snímek tak upadaná do jednorozměrnosti a stává se spíše promarněnou šancí. Teprve konfrontace s opačným pohledem na svět, než zastává Hájek - zde by však oponent musel být argumentačně zdatný a pohotový - by mohla film, včetně postavy jeho hlavního aktéra (!), posunout někam dál.
***
Václav Bělohradský, český filosof a sociolog působící jako profesor na univerzitě v italském Terstu, využil dokument Apoleny Rychlíkové v rámci svého kritického výkladu českého konzervativismu. Bělohradského text "Český konzervativismus: Nad dokumentem Apoleny Rychlíkové Hájek na zámku, Petr v podzámčí" tak divákovi poskytuje jednak komplement celého snímku (neboť Hájkovu zpověď zasazuje do kontextu českého konzervativismu, jehož je hlavní hrdina filmu jedním z čelních představitelů); zadruhé lze text chápat jako možný interpretační klíč, který samotný dokument postrádá. Bělohradský mimo jiné píše: "Dokument odhaluje rétorické postupy, kterými se enkláva jednoznačných (národních) Pravd ve světě velmocenských her a mediální manipulace konstruuje."

Je to docela smutné. Ten pán se má rád, rád mluví, rád se poslouchá. Věty nemusejí dávat smysl, nemusejí mít podstatu, hlavně, že tam zahrne vše, o čem všechno tak skvěle ví... Kůrovce, spalničky, homosexuály, sochu Svobody, kravaty amerických prezidentů, underground... Co je ovšem hlavní - na tahle témata existuje jen jeden správný názor - ten jeho!! Argumentace ale dost vázne, věty typu "homosexuálové utlačují 'normálního' člověka" nebo shazování režisérky oslovováním "milé dítě" asi kriticky přemýšlejícího člověka tolik nepřesvědčí. Studenka FAMU Apolena Rychlíková natočila výborný dokument, v němž se pana Hájka nesnaží prezentovat jako člověka úplně mimo realitu, naopak, dává mu vlastní prostor, ovšem jeho absolutní nedostatek sebereflexe zvládne zvednout diváka ze židle sám.

Spíše snůška bonmotů a autoritářských monologů ultrakonzervativního kancléře, kterým dokumentaristka spíše nečinně naslouchá a nesnaží se vyvolat konfrontaci, oživit pomalu unavující proud. Postava nakonec vyznívá jednorozměrně, stejně jako je podávána v médiích, její portrét není nijak obohacen. Čtyřicet minut je na takový přístup bohužel příliš dlouhá doba.