Hranice Evropy (2024)

Mne osobne sa tento dokument naozaj páčil najmä svojou autenticitou a sociálne ladeným poňatím danej témy. Témy, ktorá sa dotkla v istej časti života aj mňa a kde človek presne vidí, aké majú podmienky Slováci chodiaci za prácou do zahraničia. Niektoré sú otrasné, niektoré sa dajú prežuť. Každopádne film vkusne zachytáva každodenné strasti aj radosti vyplývajúce z migrácie, ktorá sa chtiac či nechtiac dotýka každého z nás. Kto chce vidieť, ako to funguje, určite by si to mal pozrieť. 70 %

Před několika lety mě velmi zaujal dokument Apoleny Rychlíkové Hranice práce. Viděla jsem ho v Praze, kdy po promítání následovala beseda s mladou režisérkou. Moc si její práce vážím, stejně tak obdivuji i Sašu Uhlovou, která účinkovala v obou dokumentech. Sociální témata mě zajímají, považuji je za potřebná. Věřím, že umění může něco změnit.  Pokud zde někdo v komentáři píše, že se nudil nebo kritizuje vizuální stránku, nechápu, co očekával.

Nedělám si iluze, že by si snad levné pracovní síly z východu na západě cenili tak, že ji zaplatí a poskytnou důstojné ubytovací podmínky. Přesto mě vždycky tyhle dokumenty překvapí. Třeba ta práce pečovatelky za 125,-Kč /hod. (přepočítáno i s časem na přejíždění, je přece v práci...) V Marseille? To snad ani není možné. Napadá mě, že paní Saša právě v úsilí najít jakoukoli práci rychle, šla i do extrémů. Že skutečný zájemce o práci, i když bez pracovního povolení, by při troše hledání a alespoň základní slovní zásobě mohl být úspěšnější.  Kvalita obrazu se z pochopitelných důvodů hodnotit nedá. Snímek je postaven zejména na zkušenosti, kterou autorka sama slovně provází. Obdivuji její odvahu a zapálení pro sociální témata. A za to, že jistou měrou přispěla k finančnímu prospěchu svých kolegů v hotelu u Dublinu.

Hlavní protagonistka s vadou řeči se nechává zaměstnat v zahraničí. Skrytou kamerou v brýlých natáčí realitu špatně placených prací. Dokument to mohl být poměrně zajímavý, ale je téměř o ničem, nudný a navíc Saša nenatočila skrytou kamerou téměř nic zajímavého. A pokud ano, mělo to rozlišení maximálně 480p, celý obraz z kamery v brýlých byl takový mázlý, ale hlavně neskutečně nestabilizovaný a roztřesený. Po chvilce se mi z toho obrazu dělalo zle, tak jsem to raději vypl. A o nic jsem vlastně nepřišel.

Proč je na tom člověk-dělník potažmo levná pracovní síla tak špatně? Protože si to nechá líbit. Nechá si (téměř doslova) nasrat na hlavu. Ale samozřejmě nejde o jednoho jedince (toho kopne zaměstnavatel do prdele), ale o všechny nebo aspoň většinu – to je daleko nejvíc alarmující a možná nezamýšlená věc a myšlenka, kterou jsem si z tohoto opusu vzal... V dokumentu holky chystaly malou vzpouru-stávku. Po návratu z pole už nechtěly jít do kuchyně. Místo toho jim řekli, že zůstanou na poli až do noci (k práci jim svítil svými reflektory traktor). Nepochopil jsem, proč nestávkovaly tady, co jim bránilo? Nic jiného jim nestálo v cestě než jejich debilní připosranost, za kterou mohou poděkovat jen samy sobě. Čus! ------ P.S. V tom rajchu chyběly už jenom plynové komory, do kterých by všechny poslušně naklusaly... kdyby tam (ty komory) skutečně byly.