Hadí plyn (2023)

někdo se tu koukal na claire denis... a taky na apokalypsu. na tu možná trochu moc. jo, ok, v titulcích je uvedeno, že je to natočené na motivy srdce temnoty. tzn podle apokoalypsy. na c denis je to zase málo tělesné a moc mluvné (ty moudra, co pronáší ten cvok, si mohli nechat napsat někým trošku lepším, aby to nebyly jen banality, obecně ty dialogy se často zdály trochu na sílu a prázdné). ale pořád dobré. na české poměry rozhodně.

Problém filmu je ten, že jde o adaptaci. A že ona látka má vlastní adaptační mytologii. A součástí této mytologie je i Jařabova adaptace divadelní. Celé to působí dojmem, že autor prochází stokrát prošlapanou cestu. A snaží se ji nějak hravě variovat a aktualizovat. Výsledek je mdlý - nebo spíš ukecaný a pozorovací, ale hlavně totálně zbavený veškerých niterných sil. Viděno v kině bez diváků. Za krásných 560 korun českých.

Přiznám se, že jde o další český film, který nejspíš nedojde pochopení mezi diváky ani odbornou veřejností. Ocenění tedy žádné nedostal. Těžko říct, o čem to vlastně je. Hlavní hrdina se ocitá někde, my se však nedozvíme kde a hledá bratra. Jak ale na nás, a především na hlavního hrdinu, doléhá kolonialismus mi není zcela jasné a snímek mi jasnou odpověď nedal. Ani nemohl. O postavách se toho moc nedozvíme, ve filmu se toho taky moc nenamluví. Sledujeme řadu snových scén, které ale směřují od ničeho nikam. Ok, asi mělo jít o artový film, ale já jsem, jak už to bývá pravidlem, z dalšího českého filmu zklamán. Kamera je slušná, také si vybrali krásná místa k natáčení, herecké výkony jsou kvalitní, ale co z toho, když scénář je více než chabý.

Mně jsou ty Jařabovy divné filmy sympatické už svou jinakostí, ale obvykle mají i vysoce kvalitní řemeslnou stránku. Conradovo Srdce temnoty filmaře provokuje i po více než století od vydání, a Jařab ho také pojal po svém. Snad jen když se hlavní protagonista konečně setká s hledaným bratrem, ukazuje se, že Václav Vašák není Marlon Brando a vedle charismatického Stanislava Majera nevypadá až jako takový alfa samec (jakkoli se mu režisér snaží pomoci). A pak ještě slabší závěr, který mi z paměti asi rychle zmizí (přesto dávám 70%).

Nemohu si pomoci. Je to všechno o vnímání filmového či jakéhokoliv jiného uměleckého díla. Cesta je cíl. Hledání či hledačství považuji osobně nadevše. Filmy jako Hadí plyn jsou v Čechách výjimečné. Pokud film nemá být pouze komerčně úspěšný projekt - vyjeté koleje, vyzkoušené postupy, osvědčení herci a režiséři atd. atd., je nutno neustále překračovat vlastní - osobní meze a pohybovat se na tenkém ledě za cenu prohry, neúspěchu, selhání apod. Mimochodem - film Hadí plyn je velmi zručně profesionálně zvládnuté dílo ve všech jeho uměleckých složkách.
Haj Hou