Grigris (2013)

[SFF 2013, Sydney] Sledujúcou metódou záberovania, utlmenými vyjadrovacími prostriedkami a empatickým napojením sa na hlavnú postavu mi "Grigris" pripomína spracovaním porovnateľný"Aujourd'hui". Navyše chudobou poznačené lokácie krajiny tretieho sveta a takmer totožná premisa nezvratného údelu (predtým smrť, teraz telesná handicapovanosť) túto spomienku ešte umocňujú. Mahamat-Saleh Haroun rovnako ako Alain Gomis stvoril dôležitý film o tom, že my všetci máme problém o ktorom nechceme hovoriť, nedokážeme ho riešiť a musíme s ním do určitej chvíľe žiť. Jedného dňa potom zistíme, že sú dve možnosti, buď sa včas navzájom podporíme a zoberieme osud do vlastných rúk - prežijeme, alebo sa neskoro zobudíme a (pri troche šťastia) s pokorou odídeme - zomrieme. Ako sa však z obidvoch počinov pravdivo dozvedáme, naše kľúčové rozhodnutia nemusia byť vždy, len v našich rukách...

90 %

Jak režisér sám přiznal na LFŠ 2025, krimi zápletku měl rozpracovanou jako první a až posléze do ní dopsal dějovou linku Grigrise poté, co viděl kdesi Souleymana Démé tančit a na to konto jej oslovil, zda by si nechtěl zahrát v jeho filmu. Zda se mu to povedlo funkčně propojit, posuďte sami. Mně to bohužel příliš nesedlo.(01.08.2025)

Trochu sociální drama, trochu milostný doják, trochu nekritická pohádka. Má jednu nohu tenkou, dějí se mu strašné věci, tak ho prosím omluvte, že se chová občas jako podrazák... a nakonec mu přejte trochu toho štěstíčka, hezky tančí a město ho zkazilo, venkov napraví. Tonálně hodně záhadná africká taškařice, kterou zachraňuje již známá režisérova zručnost a na rozdíl od Křičícího muže i v podstatě komediální závěr, který je uhozený a snesitelnější než cokoli, co by smrdělo drsností a realismem. Asi nemám pro tenhle druh soucitného diváctví vlohy. Obzvlášť, když Haroun má zjevně obě filmařské nohy v cajku.(02.07.2013)

Téma mne minulo.(14.07.2025)