Filosofija noža (2008)

Po neskutečně dlouze odrazující stopáže (266 minut) jsem se do toho pustil.No...dal jsem to asi na 4x,najednou to nejde.Film je napůl dokument a napůl exploitation.Občas reálné archivní záběry,rozhovory,ale teď to důležité násilí,mučení,gore atd. HRANÉ,AMATÉRSKÉ a PŘEHNANÉ !Polovina stopáže NUDA!Za pár záběrů a zajímavostí silnější ⭐️ !!!!

Naozaj priveľmi dlhý snímok, aj polovica zo skutočného času by bola priveľa. Prihliadnuc na gore scény som nemohol uveriť,že tento film bol vydaný v roku 2008, skôr by som to tipol 20 rokov dozadu. Scény podpriemerné,avšak veľmi nechutné. V kombinácii s naozaj psycho hudbou A. Shevchenka niekedy na nevydržanie. Pre tých, čo chcú vidieť akých zverstiev sú ľudia na sebe schopní páchať odporúčam.Veľa filmov s tematikou jednotky 731 nenájdete a ako spomenul kolega Vishnar, tak práve na toto by ľudia nikdy nemali zabúdať a poučiť sa z toho.6/10

Príliš dlhá, ale emocionálne veľmi pôsobivá dramatizácia histórie v americkom štýle. Oceňujem dobový materiál, ktorého nebolo málo, no herecké stvárnenie a celá tá fiktívna časť vôbec, čo vlastne tvorí drvivú väčšinu filmu, bola strašná. Avšak, akokoľvek zbytočné a prehnané mi to prišlo, dokázalo ma to kvalitne znechutiť, čo je zrejme hodnota, ktorú film mal priniesť.

Někdo něco natočil, nějak sestříhal, zaplatil nějakýho dědka, aby o tom povídal a nazval to dokument.

Philosophy of a Knife pro mě není film v klasickém slova smyslu. Je to mentální stav. A možná i důvod, proč si o Iskanovovi spousta lidí myslí, že je „příliš“. Já jsem měl tu možnost ho osobně potkat, mluvit s ním a dokonce podpořit jeho tvorbu – a právě proto vím, že tohle dílo nevzniklo z touhy šokovat, ale z hluboké, neřešené vnitřní nerovnováhy, která se nedá estetizovat ani omlouvat. Tohle je vrchol nechutnosti, ale ne té filmové, efektní. Není tu žádná snaha o styl, žádná „poetika brutality“, žádná hra s divákem. Iskanov tady nedává odpornosti řád. On je nechá existovat, studené, vyprázdněné, bez úcty k divákovi i bez úcty k sobě samému. Právě v tom je ten rozdíl. Zatímco spousta extrémních autorů si v hnusu libuje, tady cítíš jen čistou depresi, odpor k člověku, k tělu, k historii, k sobě. Není náhoda, že právě tenhle přístup byl jedním z důvodů, proč Tochka nemohla být součástí Profane Exhibit. Producenti to prostě neunesli. Ne obsahově, ale lidsky. Iskanovova duševní rozkolísanost není něco, co by šlo zabalit do kurátorské vitríny a říct: „podívejte se, jak je to extrémní“. Tady není žádná bezpečná vzdálenost. Ten film se ti neukazuje – on tě kontaminuje. Philosophy of a Knife 2 působí jako záznam mysli, která se dávno vzdala empatie i morálního rámce. Ne proto, že by ho chtěla bourat, ale proto, že už pro ni neexistuje. Je to mrtvé dílo o mrtvých věcech, natočené někým, kdo se dívá na lidské utrpení bez iluze, bez romantiky, bez katarze. A právě to z něj dělá jeden z nejnepohodlnějších extrémních filmů vůbec. Tohle není film, který bych někomu doporučil. A už vůbec ne film, který bych „obhajoval“. Ale jako svědectví o tom, kam až může dojít autor, který si odmítne chránit vlastní psychiku i diváka, je to zásadní kus extrémního undergroundu. Ne kvůli šoku. Ale kvůli absolutní absenci naděje.(10.01.2026)