Falcon Lake (2022)

Bůh skončil rozhovor s Abrahámem a odešel od něho. Abrahám vzal svého syna Izmaela a všechny, kteří se narodili v jeho domě, i všechny, které koupil za peníze, všechny mužského rodu mezi lidmi svého domu, a obřezal maso jejich předkožky v tentýž den, kdy k němu Bůh promluvil. Abrahámovi bylo devadesát devět let, když bylo maso jeho předkožky obřezáno. Jeho synu Izmaelovi bylotřináct let, když bylo maso jeho předkožky obřezáno. V tentýž den byl obřezán Abrahám i jeho syn Izmael a všichni muži jeho domu: ti, kdo se narodili v domě, i ti, kdo byli koupeni za peníze od cizinců, byli obřezáni spolu s ním. (Genesis 17,22-27) Třináctiletý Bastien prožívá svoji první lásku s o 3 roky starší Chloe, která však sama neví, co chce. Podle toho film vypadá a žel Bohu i končí: nejasně. Točit v roce 2022 film ve formátu 4/3 je jako pěst do oka. Přesto příjemná jednohubka podtržená hudbou.

Prázdninový príbeh dvoch starších dospievajúcich, chlapca a jeho takmer nevlastnej sestry. Zaujímavý záhadnou prírodou, témou prežívania strachu a sexuálnym nádychom, pričom vo filme nepadne ani jedna pusa. Keďže som sa dokázal vcítiť do jeho pocitov, tak ma potešilo, že snáď ešte nie som až taký starý.

Pekný náhľad do intímneho dozrievania tínedžerov okorenený jemným mystickým motívom ducha utopeného v jazere. Produkčne dobré, bez veľkej dramatizácie, ale s celkom dobrou schopnosťou zatlačiť na emócie. Hlavne hudba na párty vytvára výbornú atmosféru. Vzhľadom na kanadský pôvod obsadenie nehýri známymi menami. Napriek tomu si aj mladí predstavitelia hlavných rolí poradili so svojimi postavami veľmi dobre. Záver si ponecháva trocha tajomstva, takže hoci samotnú udalosť nevidíme, nasledujúce scény potvrdzujú tušené, ale len sprostredkovane. 70%

Stručná recenze: na rozdíl od mnoha zde hodnotících musím tento dosti zvláštní a svérázný snímek hodnotit poměrně negativně. NDůvody shledávám několikeré: novodobá tvorba (od roku 2020, s opravdu málo výjimkami) a především ta oceňovaná festivalem v Cannes (např. se tak stalo už v případě filmuChudáčci) mi nikterak nevyhovuje. Dále se v mém hledáčku nelibosti objevuje tvorba s nulovým muzikálovým podkladem, kde skoro půl minuty jednou kamerou sledujeme chůzi dvou hlavních protagonistů po pěšince uprostřed lesa, jako například právě zde. A v neposlední řadě dosti odsuzuji zádumčivost a rádoby éteričnost celé atmosféry, usilující o mystično, ve výsledku však nejenže nepochopitelno, ale i nudno a až úmorně nelogično (...). Hlavní postava Chloe (Monia Chokri) mi sice přijde poměrně sympatická, její herecký výkon též obdivuji, avšak scénář její postavy nikoliv. Ona charakteristika Chloe mi obecně přijde až příliš uměle zmatená a vlastně až nicotná. Ve výsledku jí příliš neporozumíme, nedokážeme si ji zařadit ani do jedné z myšlenkových kategorií. Spíše než Chloe tedy oceňuji Moniu za její ztvárnění, a tedy za schopnost vtělit do bezduché postavy trochu životní energie, již jinak postrádá coby charakter (...). Bastien mi připadá coby protiklad Chloe. Zatímco Jeff Roop neumí v žádném případě hrát, nejen pro svoji topornost, ale i bezemočnost, scénář jeho postavy mi přijde poměrně zajímavý. Z řádného kluka dodržujícího pravidla přes dopsívajícího mladíka hledajícího lásku a zábavu až po mladého dospělého muže málem se utopivšího (či skutečně? O tom později) pro dívku, to vše se v něm zračilo dokonale. Škoda, že též nevyplulo na povrch (...). Dějově se však jedná o dosti jednoduchou a plochou zápletku s nulovou přídavnou hodnotou. Sledujeme dosti obyčejný příběh dvou mladých jedinců, z nichž jedna se teprve hledá a druhá se chce naopak navěky ztratit. Prostředí nikterak nezaujme, dostaneme však alespoň pár dobrých krajinek. Barvy a formát snímku na styl osmdesátých let se svojí komorností dokáže navnadit, ale udržet už nikoliv (...). 40 procent. Spíše doporučuji jiné snímky než tento. Není v něm vše špatně, avšak pravděpodobně si najde jen úzkou skupinu obdivovatelů, mezi něž já nepatřím. Buď pro svoji konzervativnost, pro neschopnost vcítit se do moderního kinematografického umění, či pro... vlastně ani nevím, co vlastně.

Čím dál tím víc rád prostřídávám klasické profláknuté kousky s indie věcmi a přesně do toho druhého šuplíku se všemi svými couly spadá tři roky staré kanadské Falcon Lake. Coming of age filmy mě asi nikdy neomrzí, byť se věkově vzdaluju protagonistům takových zástupců čím dál tím víc a i tady samotná premisa padla na úrodnou půdu. Co se jí u mě už trochu vyhnulo, je to všébytné klouzání po povrchu. Jsem si vědom toho, že v tak ubrečené době, jako je ta nynější, nemůžeme jen tak někde sklouznout do přílišných kontroverzí, ale jestli by se to mělo někde akceptovat, tak je to právě při poznávání dospívání, kdy všem těm, co chtějí experimentovat, vůbec nedochází důsledky i krátkodobých rozhodnutí a činů. Chci tím říct, že zdejší linka hodně vybízela k ryzejšímu odvázání v kontextu lidské intimity. Alespoň tak, jako si to kdysi troufli Lolita nebo Milenec. Škoda, že takovým pokušitelům už odzvonilo. [viděno na HBO Max 23.7.2025]