Evo, vdej se! (1983)

Co se týká doby post-studentské, kdy na vás čekají už jen samá pozitiva a sociální jistoty, je zajímavou náhodou, že tohle přišlo ve stejný rok jako Kachyňovo podobně laděné Fandy, ó Fandy. Šílené normalizační reálie, které stále probouzejí v některých lidech naivní nostalgii, obklopují soubor obskurních postav (na tomto poli bezesporu vládnou pracovité trio tapetářů či Přeučilův sexuální loudil René) a slouží jako kulisa hořkosladkého entrée do pracovního i milostného života. Mastná tlapa Haliny je poměrně znatelná..

Tak tenhle film je hodně velké retro. Ty účesy, oblečení, sídliště a celkově život těch lidí, to už prostě neznáme. V něčem se mi to líbilo, ale v něčem teda vůbec. Především to oblečení, to byla hrůza. Hlavně to co měla na sobě ta Eva. Já když to porovnám se stejně starým filmem ze školních lavic BOTA, JMÉNEM MELICHAR, tak tam to oblečení bylo takové jakžtakž. Takové normální, ale tohle byla fakt katastrofa, jak z nejhoršího sekáče té doby. Možná to bylo i tím, aby hlavní představitelka vypadala ještě hůř než vypadala. Ošklivá sice není, ale hezká teda také ne. Ale ještě horší bylo to její chování, ten její charakter. Mě připadala jako taková mladá naivní husa, které je všechno šumák. No prostě úplně nezajímavá. Z pohledu příběhu je to už lepší, je to vcelku vtipná komedie i dobře natočená. Pro mě celkově milé překvapení se vším všudy, které má své klady i zápory. Škoda, že je to tak neznámý film, který televize vůbec nedávají. [818. hodnocení, 45. komentář, 57%]

Čekal jsem tuctovou veselohru, a ona je to přirozeně plynoucí tragikomedie se skvěle napsanou a zahranou hlavní postavou. Člověk by skoro řekl, že se tu zrodily dvě nové hvězdy. Jenže Jindra Bartošová po pár letech pověsila hereckou kariéru na hřebík a Halina Pawlowská byla vždycky mnohem úspěšnější autorka než scenáristka.

Československá televizní komedie vyprávějící o začátku kariéry mladé učitelky Evy Šebkové, žijící sama v malé garsonce na pražském sídlišti. Film vznikl podle prvního a hned velmi kvalitního scénáře tehdy ještě neznámé H. Pawlowské. Do role hlavní představitelky sympatické a inteligentní učitelky domněle trpící nadváhou byla velice vhodně obsazena J. Bartošová, která se mi jeví jako velmi zajímavý herecký úkaz, neboť se v její osobě spojuje atraktivní vzhled, klidné, zdrženlivé a nezaměnitelné mírně melancholické vystupování před kamerou, což způsobilo, že především pozitivní projev této bývalé herečky přináší divákovi příjemný dojem z tohoto snímku. Hlavní postava se nenásilně snaží najít vhodného životního partnera, avšak veškeré její snahy končí neúspěchem, neboť naráží na samé exoty a zkrachovalce (slizký soused J. Přeučil, školník V. Krška, pojišťovák R. Jelínek, neznámý slovenský opilec). V hlavní dramatické složce jinak oddechového a vtipného snímku se stává obětí nepěkné hry ženatého souseda V. Kratiny a v momentě, kdy u ní po tomto bolestivém zážitku nastává krize, přichází konečně na scénu vhodný protějšek. Taktéž Evin styl výuky, jež ve snímku vnímám jako okrajovou záležitost, nejen potvrdil její spravedlivý, chápavý a přátelský charakter, ale získal si i přízeň a autoritu nenásilnou a přirozenou formou u svých pubertálních žáků. Kromě postavy bezcitného studenta konzervatoře se V. Kratina hudebně a pěvecky postaral o ústřední píseň, která se ve snímku J. Vošmikové objevila. V ženských rolích se objevila J. Dítětová jako Evina maminka, ředitelka školy M. Dvorská, sousedka V. Jeníková či pomatená kantorská kolegyně K. Fialová. V dalších rolích mě zaujal rozumný domovník J. Vozáb či zákeřný a mstivý číšník J. Kodet. Komedie, v níž je mladá žena zejména svojí matkou za každou cenu tlačena do vdavek, na mě zapůsobila velmi příjemným dojmem a domnívám se, že i díky mnoha vtipným okamžikům si mohu dovolit hodnotit tento film lépe než průměrně.

Silný ženský film. Pawlowská se vkusně vypsala z životních karambolů, poukázala na to, že tyhlety Kratiny člověk nepotřebuje ani co by se za nehet vešlo, stejně jako, že nejlepší je si rodiče moc nepřipouštět k tělu a pak už to celkem jde. Sladký Hartl na závěr dává naději a Iva Hüttnerová naštěstí přispěla jen svým výtvarnem.