Etuda z alba (1987)

Snímek má značný filozofický přesah, ač se to na první pohled nezdá. Jen si to vezměme, muž vydává "á", žena "bé". No a "á", to je přeci vysoce humanistický výkřik, prolíná se do všech oblastí lidské činnosti a vědění, vyskytuje se jak v operních sonátách, tak ve přírodních oborech, neboť co jiného ze sebe vyrazil Einstein, když přišel na svou slavnou rovnici (kterou pak jistý donald Einsteinovi ukradl, zhmotnil v podobě svých dvojitých hambáčů a vytřískal na ní miliony, ale to sem nepatří). Zato to ženské bé, bé... to žádný normální člověk nevydává, snad s výjimkou pár ubrečenců, jedná se tedy o zvuk vrcholně zvířecí, ovčí. Takže Pavlásková chtěla říct, že muž je člověk a ženská zvíře. No, odvážná to žena, já bych si to v dnešní přefeminizované době nedovolil. Poučení ze snímku je také nad slunce jasné, člověk má žít pouze nemateriálními věcmi, jakmile se dá do žrádla, padá na zvířecí úroveň.

Žensky rafinované riešenie zdanlivo nezmieriteľnej partnerskej komunikácie v jednoduchej a vtipnej animovanej skratke. Partnerka si uvedomí, že muža nezlomí štebotavý protihlások ale len praktické použitie porekadla o láske idúcej cez žalúdok. Hurónske mužské "A" končí učičíkané partnerkiným "b" na dne ukojeného samčieho žalúdka.

Není nad správné podání a argumentaci!! :o)

Tak jednoduché a tak pravdivé. Ješitnost mužů versus svéráznost žen, věčný boj, který má přitom tak jasná řešení. Odkazuji na knihu Muži jsou z Marsu a ženy z Venuše od Johna Graye.

Jeden z nejhezčích, nejmilejších a nejlepších krátkomentrážních filmů, co jsem viděl. Pavlátová prostě umí !