Moje slunce Mad (2021)

Musím přiznat, že mě ten film po celou dobu akorát tak sral, přesněji mě srala Helena. Typická blbka, která se v česku zamiluje do cizince a vysní si naprosto dokonalou budoucnost, aniž by si předem dopodrobna zjistila, jak v jeho zemi žijí ženy a jak se k nim vůbec všichni ostatní chovají. A pak sledujeme stěžování této naivní postavy, která se diví všemu, co se v Kábulu děje - pro tamní ženy naprosto běžné - pro Evropanku něco nepochopitelného… to žila jako pod kamenem?! Nikdy neslyšela o tom, jaké postavení mají ženy v islámu? Nebo neumí číst, že se nemohla nic dozvědět z knih či internetu? ,,Změnila ses." ,,To ty taky." - jako ona fakt čekala, že se její manžel bude ve své zemi chovat naprosto stejně a volně jako tomu bylo v Česku? To ji nenapadlo, že když bude ve své zemi, která má jiná pravidla, bude se jim muset podřídit, že mu jeho kolegové v práci nebudou našeptávat? A úplně mě dostal konec, když Mad prohlásil: ,,Já bych tu bez tebe umřel." moje doslovná reakce na to byla: ,,No a proto tě chtěla vzít sebou a odjet ne? Ty kreténe!" Prostě naprosto nasraná z toho filmu!

Všechno tu nenápadně promyšleně a propracovaně funguje, jen bych potřebovala vidět ještě i druhý díl. Takhle ne/dovršené mi to připadá spíš jako předpokoj k vyprávění té těžší a pro hlubší poučení stěžejní části příběhu, ať už se to týká osudů Herry, Frišty, Frištiny dcerky, Mada nebo konec konců kohokoli jiného z té rozstřelené skrumáže propojených osudů. Pointy jejich rozvyprávěných a náhle rozbitých životů se ukrývají až za horizontem titulků. Skončili jsme, přidržím-li se výstavby klasického dramatu, někde u kolize. Dá se na to přistoupit, ale zároveň - proč? *** (Ve Zde, s R.)*~

Původní novela renomované české novinářky a reportérky Petry Procházkové, pojmenovaná jako Frišta (2004), akcentuje nejen rozporuplnost vztahů, ale všímá si také politického a společenského rozvratu, v němž se tehdy afghánská země zmítala jak bárka na rozbouřeném moři. Příběh vyprávěný očima Evropanky, která se zoufale pokouší vnést do světa odlišných kultur to, čemu říkáme dech západní civilizace, má ovšem mnohem širší záběr a díky nesporné dramatičnosti jednotlivých událostí a okamžiků, jež byly prostřednictvím filmového scénáře vyňaty z rozsáhlých románových kulis, přináší silné svědectví o všedním životě v Afghánistánu. O válce, lásce, tradicích a zvyklostech i utrpeních těch, kteří chtějí pro druhé jen to nejlepší a přitom vůbec nechápou, po čem ti druzí ve skutečnosti touží.

Budete sledovat ženu, která se snaží zachránit svůj vztah a zároveň povzbudit svobodu pro ostatní. Škoda že to bylo jen animované. Vizuál je napadny, ale je tu málo emocionální upřímnosti. Hledat logiku, pro jde Česká žena do pouštní země, kde se k ženám chovají jak se chovají, je stejně zbytečně jako hledat logiku zváni milionů Arabů do Evropy jako náhradu za vymirajici obyvatelstvo.

Pozoruhodný a hodnotný český počin na poli animované tvorby pro dospělé, kde zrovna nepřekypujeme desítkami či stovkami titulů. Mezinárodní ocenění byla tomuto snímku udělena zaslouženě. Nesmíme navíc zapomínat, že ústřední téma nepatří mezi ta typicky česká. Příběh je v poměrně krátké stopáži vyprávěn velmi svižně a místy je srdcervoucí. Silný filmový zážitek.