Nevěrné hry (2003)

Nevěrné hryrežisérkyMichaely Pavlátovejz roku 2003 sú nevýraznou vzťahovou drámou o živote manželov-hudobníkov (Zuzana StivínováaPeter Bebjak), ktorí sa z Prahy presťahujú do slovensko-maďarského pohraničia, čo odštartuje ich krízu. Film na diváka nerobí dobrý dojem už prvými scénami, pôsobiacimi, ako keby boli natočené obyčajnou ručnou kamerou. A ako sa hovorí, prvý dojem je najdôležitejší, takže snímka už "pachuť" zo začiatku nedokáže napraviť. Najmä preto, že jednoducho nemá čím. Kamera sa síce hneď s nasledujúcou scénou mení na "klasickú", oveľa väčším problémom sa ale stáva plochý a obsahovo nezaujímavý, respektíve neveľmi originálny príbeh. Na dobrú vzťahovú drámu sa jednoducho musia zísť viaceré fungujú faktory, čo sa v tomto prípade nedeje, takže výsledkom je nanajvýš (pod)priemerný počin. Pavlátovej dielo nie je v princípe zle natočené, ale na diváka nie je schopné akýmkoľvek spôsobom zapôsobiť. Neveľmi zaujímavý príbeh dopĺňajú neveľmi zaujímavé postavy (herecky ešte ako-tak zaujme Zuzana Stivínová) v neveľmi atraktívnom pohraničnom prostredí. Snímka sa popri hlavnej dejovej rovine, zameranej na manželskú dvojicu, snaží rozvíjať aj roviny vedľajšie, ale tie sú v konečnom dôsledku snáď ešte slabšie.Nevěrné hrysú skôr hry nevýrazné. A to prakticky po všetkých stránkach. Nápad síce tvorcovia mali, ale realizácia je nepresvedčivá. Citeľným obsahovým problémom je absencia psychológie, ktorú si vzťahová dráma vyžaduje. A nie, škriepka o teplote džúsu nie je dostatočnou psychológiou.

Klavíristka Eva a hudebník a skladatel Petr jsou manželé, jejichž vztah ztrácí své kouzlo po tom, co Eva následuje Petra do malé vesničky na Slovensko-Maďarském pomezí. Zatímco Petr zde má klid na svou práci, Eva marně hledá uplatnění, chybí jí město, rodina, přátelé a cítí se osamělá, z čehož pramení její úniky do prostředí a k lidem, se kterými je jí dobře... Docela hezké přiblížení postupného vyhasínání vztahu, kdy dva lidé přestávají žít spolu, ale žijí spíš jen vedle sebe. Vztah Evy a Petra není prostoupen hádkami  a vzájemnými urážkami a výčitkami - jen smutkem v očích, výrazy nepochopení a skrytým napětím, což je možná ještě smutnější a bezvýchodnější. Zuzana Stivínová dokáže tyto stavy vyjádřit opravdu velmi dobře, přirozeně a přesvědčivě. Film Michaely Pavlátové určitě stojí za shlédnutí. U mne mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. 65 %.

(LFŠ 2022)Nevěrné hrynenabízí příběhově nic, co bychom neviděli dříve už jinde (a lépe zpracované), i tak ale nelituji, že jsem tento nenápadný film zhlédl. Herecké výkony Stivínové a Bebjaka byla uměřené jejich postavám, nejvíce mě ale překvapila malá Kristína Svarinská - bavilo mě sledovat její dětský, ale nadmíru vnímavý pohled na události okolo sebe. Někdy musí člověk získat odstup, aby zjistil, že to, co opustil, je ve výsledku přesně to, co v životě potřebuje.

Já si myslím, že celkem zbytečnost. Zajímavé, že s českými filmy, kde se objeví klavír, mám fakt problém (příklad "Tajnosti" 2007). Snad ten nástroj má dát filmu punc jakési intelektuální nadřazenosti. Tady o tomto nemůžu ani říct, že to bylo civilně natočené, protože tyto rádoby intelektuální filmy se o to snaží, ale jde tam cítit ta pachuť určitého záměru. Aby to jako vypadalo civilně, ale zase ne tak moc. Rozdíl můžou poznat přece jen zasvěcení intelektuálové. No. lidé si navzájem zahýbají, tak z toho uděláme normu a vytřískáme filmové body. 32 %.

Škoda, že je film natočen digitální technologií, která působí jako by si to režisérka Pavlátová natáčela na domácí videokameru. Také střih není zrovna nejšťastnější, občas je hodně divoký a zbrklý a scény tak zůstávají nedokončeny (nezodpovězeny). Jinak se mě scénář o klavíristce (Stivínová) a hudebním skladateli (Bebjak), kteří prožívají partnerskou krizi na hranicích Maďarska se Slovenskem docela líbil a nebýt té laciné kamery, mohlo to dopadnout lépe.