Erhart (2022)

MOŽNÉ SPOILERY Snaživý debut, který by hrozně rád stál na mysteriózní zasněné atmosféře jednoho blíže nespecifikovaného českého maloměsta a lesů okolo něj. Na té taky stojí, ale jako podklad pro ni má příběh reflektující nekalé podnikatelské praktiky 90. let, které začnou o 30 let později vyplavávat na povrch, když syn s psychicky nemocnou matkou můžou přijít o dům vlastněným otcem, kterého ani jeden z nich už dlouhou dobu neviděl. Tento příběh je banálně napsaný a plný tajemno posilujících nedořečeností, které se vyjasňují vždy až o něco později, což ale vede k rozmělněnosti, (nejen) kvůli které pak nedokáže mít žádný emoční dopad. A jelikož byl prostor na tajemné scény a ne na prohloubení charakterů postav, působí pak závěrečný obrat jedné z nich jako ničím neopodstatněné wtf - a jelikož přijde na samotném konci, není kdy ho pak doříct, což je přesně vyprávěcí strategie opravdu se táhnoucí celou stopáží. Práce s herci taky není zrovna nejlepší a popravdě to někdy vypadá, že se jelo na první dobrou. Třeba Filip Březina na mě nikdy svými emočnějšími reakcemi nepůsobil důvěryhodně a to mi v jiných filmech jako špatný herec nepřipadal. Celý film tak má dvě neslučitelné polohy, které se celou dobu bijí dohromady a nikdy nenaleznou společný dialog, jelikož to je na takový typ filmu až moc velké sousto. Osobní téma vs. osobní styl, přičemž obojí má něco do sebe, své klady i zápory, ale vždy to stojí samostatně a nikdy ne (funkčně) dohromady. Třeba scény s pohyblivými "živými" listy (které jsou i na plakátu) vypadají skvěle, ale do příběhu nezapadají, zatímco síla příběhu by tkvěla třeba v setkání Erharta s jeho otcem, které by se mohlo udát, ale nestane se, což dá smysl, ale zároveň je pak velká škoda, že otec řekne jen jednu jedinou větu. Chybí tomu větší celková citlivost, propojenost vlastních trademarků a navzdory určitým osobním drobným sympatiím k tomu nedokážu dát ani třetí hvězdu už jen proto, že to je pořád příliš neotesaný debut. Zvlášť, když veškeré tajemno je nakonec jen vábivým efektem vyplňujícím prázdná místa. O což asi Březinovi nešlo, ale žel se stalo. Lepší 2*

Celý film je natočený jako levné studentské cvičení.Kamera ta vypadá jak nějaká levná kamera, příp.na tv pořady.Herecké výkony ok, ale scénář je plýtký.Jungmannová a Maximová hrají dobře, ti jsou jedním z pozitiv filmu.Filip Březina ten film zachránil.Film je docela nudný,pokus o umělecký film, určitě si svého diváka najde, ale pro mě je to málo, nebýt Filipa, u kterého mě neskutečně baví jeho hraní, tak bych to nedokoukal.Neumím si úplně představit potenciál filmu, jestli bude na online videotékách,příp.v tv, nebo to bude zapomenuté dílo, ale je dobře,že Filip dostal hlavní roli.Oproti Frantovi tady jeho role byla  normálnější.Je ostuda, že se takové studentské cvičení dostalo do kin.35%

Přechod od diktatury k demokracii (via Bontonfilm ↑) se evidentně příliš nepovedl. A to nejen v tomhle naprosto zbytečném a zmateném filmu.

Tohle jsem nepochopil. Bylo to tezkopadne a nezachranili to ani snazici se herci. Super Maximova a Soukupova.

Debutant Jan Březina se pokusil tuctový příběh o tunelování v 90. letech podat v podobě artového psychologického dramatu, ale výsledek je dost nudný a nezáživný, přičemž výsledek hrdinova pátrání je jasný dlouho dopředu. Ale aspoň je to pokus o jiný typ filmu, než jaké se u nás stabilně točí.